Erasmus Milan 2016

Ach ten život bez budíku! Probouzím se v jednu odpoledne. Paráda. Víkend. Erasmus. Prázdniny. A ještě nějakou dobu se válím. Slyším, že má Gala zase nějakou návštěvu. Tentokrát je to její bratr (fešák!), který studuje v Turíně. Oni už vaří oběd a já si jdu v pyžamu pro jogurt a myslíky. No sranda. A pak se ještě válím a nic se mi nechce dělat. Nakonec ven vyrážím až odpoledne. Se skicákem. Jdu si nakreslit kostel San Gioachimo v nejbrhůdu. Pak jdu na… Celý článek ›

Všechno nejlepší k narozeninám, maminko! Mám vstávací problém. Nebo jsem si už moc zvykla na zvuk svého budíku. Každopádně musím všechno stihnout ve zkráceném čase I tak přicházím do školy jako první z naší skupinky. Erik jel na výlet do Budapešti. S holkama pak dokončujeme prezentaci a čekáme, až se něco bude dít. Dneska tady není šéf Marco, ale nějaká šéfová. Píše na tabuli názvy knih (italských), které si prý můžem nastudovat. A… Celý článek ›

Nechce se mi vstávat. A když už se konečně odhodlám, zabírá Gala asi na půl dne koupelnu. A zpívá. Takže se z postele dostávám akorát tak, abych si stihla popovídat s prarodiči a udělat omeletu s tymiánem k obědu. A pak už pospíchám do školy. Dneska máme "working activities", máme pracovat ve skupině na projektech k zítřejší prezentaci. Když přicházím, zbytek mé skupiny už tady sedí a všichni jsou překvapení, že jsou prezentace už zítra. A že… Celý článek ›

Tak jsem si říkala, že když jsem toho teď psala tolik, musíte už být přesyceni. Takže jsem se rozhodla, že abych dnes nic nepsala, nebudu taky nic dělat. Dospávám tedy únavu z cesty a pak se vlastně celý den válím v posteli. Venku je stejně docela ošklivě a myslím, že si to po tak vydatném turistování zasloužím. Akorát peru prádlo, vařím řepu, píšu blog a flákám se. Jo a taky jsem si vybarvila obrázek. Celý článek ›

Vstávám, balím se, snídani si beru s sebou a mířím na nádraží. Zuzka mě jde doprovodit na autobus, loučíme se ve dveřích a já teda jedu. Na nádraží si už zkušeně kupuju jízdenku v automatu a taky kafe v kavárnici a spěchám na vlak. Docela se vlastně těším na výlet jen tak sama. Do Bologne přijíždím před jedenáctou. A zase mě čeká cesta z nádraží na jih do centra. Procházím nekonečnou řadou podloubí se samými obchody. Na druhé straně vidím… Celý článek ›

Takže si spíme, spíme, budík na půl devátou… a pak se probudíme o hodinu později. Máme 45 minut na snídani a sprchu a všechno, ale stíháme a vycházíme na nádraží. Dokonce ani neběžíme jako včera. Kupujeme lístky do Padovy, kafe do kelímku a vyrážíme. Tuhle cestu už známe zpaměti - šly jsme tudy k Pádu, jely do Monselice, ale dneska se vezeme ještě dál. Anička už má s sebou všechny věci, večer odjíždí autobusem z Padovy domů. Cestou si čteme něco o… Celý článek ›

Posouvá se čas. Takže přesto, že spíme jen do desíti, vstáváme ve skutečnosti až jedenáct. Máme naplánovaný výlet vlakem do Monselice. No a jeden nám jel před čtvrt hodinou a druhý skoro za dvě. Zuzka musí šetřit nohu a vůbec celé své chatrné zdraví, takže se necháváme dovézt přímo do tohoto městečka. Je tu docela mrtvo, ale hezky. Touláme se uličkami, občas nakoukneme do nějakého kostelíka.Postupně přibývají turisti, ale pořád je to takové… Celý článek ›

Ráno nás probouzí sluníčko. Svítí oknem přímo do postele. Docela nám to trvá, než se vyhrabeme. Nojo, tři holky, jedna koupelna... Snídáme jogurty a sušenky a někdy před polednem konečně vyrážíme. Procházíme centrem Ferrary. Přes den je teda ještě krásnější než včera při příjezdu. Město je napsané na seznamu UNESCO a právem. Skoro začínám litovat, že jsem si s sebou nevzala další film. Ve městě jsou dnes trhy. No a abych se utěšila po včerejší… Celý článek ›

Tak dneska se chystám na výlet do Ferrary. Abych si měla do čeho sbalit věci, vstávám ráno docela rozumně a jedu do centra koupit si do Pull and Bear batůžek. Takový hezký, vínově červený. Mám z něj radost. A snad se mi tam vše vejde.Doma si chvíli uklízím a pak se konečně!!! spojuju s Honzou přes skype. To je radosti. Vážně. S internetem jsem úplně jiný člověk. Můžu komunikovat se světem. Neuvěřitelné. Pak už máme oba hrozný hlad a já se musím pomalu… Celý článek ›

Už jsem tady měsíc! Letí to. Ani mi to tak nepřijde. Půlku z tohoto výročního dne prospím a vstávám až v poledne. Pak dělám něco do školy a pak zas nedělám nic a pak, asi ve 3, přichází pánové s internetem. Gala je v práci, tak to zůstává na mě. Pánové anglicky nemluví vůbec, ale nakonec se nějak ruce - nohy domluvíme. Sedám si zpátky k práci do školy (poprvé u stolu) a oni něco dělají v kuchyni. Před pátou mě přepadá strašný hlad, tak si jdu… Celý článek ›