Prostě sobota

Ach ten život bez budíku! Probouzím se v jednu odpoledne. Paráda. Víkend. Erasmus. Prázdniny. A ještě nějakou dobu se válím. Slyším, že má Gala zase nějakou návštěvu. Tentokrát je to její bratr (fešák!), který studuje v Turíně. Oni už vaří oběd a já si jdu v pyžamu pro jogurt a myslíky. No sranda. A pak se ještě válím a nic se mi nechce dělat.

Nakonec ven vyrážím až odpoledne. Se skicákem. Jdu si nakreslit kostel San Gioachimo v nejbrhůdu. Pak jdu na metro a jedu jednu zastávku na Caiazzo, kde mám sraz s Katkou a dalšími holkami a jdeme na aperitivo. Je tu s námi jedna Polka (Marta) a dvě Francouzky (Sofie a ta druhá něco jako Ulmi nebo tak něco). Dávám si gin+martini+něcodobrého. A pak samozřejmě spoustu jídla. Povídáme si a je to moc příjemný večer.

Po dezertu se přesouváme do Fabrica del Vapore - takový industriální komplex. Dneska je tady promítání takových videí. My přicházíme na poslední sekvenci. V sobotu večer sedí v prostoru mimo centrum a bez baru spousta lidí a všichni sledují video doprovázené klavírní hudbou (doprovázející hudbu?).

Holky už jsou pak nějak unavené a jdou domů, ale my máme s Katkou splávek a tak pokračujeme do baru Frida. Je to nedaleko od Fabriky (a obojí nedaleko od mrakodrapů, které jsou nedaleko od toho, kde bydlím). Hospoda je v takovém skleníku a okolních budovách.

Sedíme vlastně jen venku pod střechou a je krásně teplo. Protože je dost plno, přisedáme si k poloobsazenému stolu, dáváme si due birre chiare a povídáme si o všem možném. Po docela dlouhé době se nás ptají lidi, ke kterým jsme si přisedli, jakým jazykem že to mluvíme. Dáváme se do řeči a zjišťujeme, že jsou to samí architekti (tři muži/kluci a jedna žena/holka). Jeden z nich pracuje pro studio OMA (ti, co dělali Fondazione Prada - tu zlatou věž, jak jsme z toho byli s Honzou tak nadšení) a jeden je tam na postudijní stáži (oba právě kvůli Pradě). Nakonec to nezůstává u jednoho původně plánovaného piva a povídáme si docela dlouho do noci, vlastně až do zavíračky Fridy. Společně pak jedeme nočním autobusem a postupně vystupujeme a rozcházíme se domů.

Jo a nesu si s sebou kytku - takové ty malé růžičky. Ve Fridě propagovali nějaké květinářství a rozdávali kytky. My jsme s K. dostaly nějaké chrizantémy, ale já jsem chtěla růžičky. Tak jsem si je s dovolením nabídla u sousedního stolu (nakonec mi je předal nějaký kluk a klekl si u toho na koleno. legrace).

Domů přicházím dost pozdě a pod mým oknem to úplně žije. Na ulici je tak dvacet lidí, všichni mluví a z klubu v sousedním domě hraje hudba (dost nahlas). Sobota v Miláně. No a já musím větrat. Byla jsem totiž po příchodu domů nějaká aktivní. Dávám prát povlečení, abych ho ráno mohla pověsit ven (spím jenom pod dekou, ale ono už je vážně teplo) a vařím si oběd na zítřek. Chceme jet totiž na výlet do Monzy. No a při vaření vody na kuskus mám asi moc silný plamen a trochu připaluju plastové uši hrnce. Gala ještě není doma, takže nikoho nepřiotravuju. Ale musím to vyvětrat rychle, protože s otevřeným oknem a s tím hlukem na ulici se vážně nebude dát spát.