Monselice

Posouvá se čas. Takže přesto, že spíme jen do desíti, vstáváme ve skutečnosti až jedenáct. Máme naplánovaný výlet vlakem do Monselice. No a jeden nám jel před čtvrt hodinou a druhý skoro za dvě. Zuzka musí šetřit nohu a vůbec celé své chatrné zdraví, takže se necháváme dovézt přímo do tohoto městečka. Je tu docela mrtvo, ale hezky. Touláme se uličkami, občas nakoukneme do nějakého kostelíka.

Postupně přibývají turisti, ale pořád je to takové poklidné místo. Je trochu chladněji než včera, ale úplně vyhovující teplota na mírné stoupání do kopce. Chceme se dostat na místní zříceninu hradu stojící na jednom z mála kopců této placaté oblasti. Ale bohužel - brána ve zdi, kterou je celý kopec obehnán, se otevírá až v dubnu.

Nakonec si sedáme na schody s výhledem na vilu a kostelík přímo před námi a Monselice a další města v údolí. Trávíme tady kus odpoledne, jíme tyčinky s veganskou toskánskou českou paštikou a já a Zuzka kreslíme výhled. Je to Villa de Duodo od architekta Scamozziho.

Pak uskutečňuji další fotku pro svůj projekt a už je mi jasné, že to bude docela náročná věc a hlavně že se na mě budou všichni vždycky dost divně koukat. Nevadí, je to sranda. Na téhle fotce možná vůbec nebudu mít hlavu, nespočítala jsem si, kolik můžu vyběhnout schodů, abych tam byla celá.

Když už máme dokresleno, jdeme se ještě podívat do kostelíka - je takový malinký a tvořený dvěma kruhovými částmi překlenutými kupolemi. Jedna je určena lidu a druhá knězi, za kterým jsou v takových skříňkách uloženy ostatky několika mučedníků. Je to trochu morbidní, trochu zvláštní a trochu legrační, jak tam takhle leží v poličkách.

Z kostela pak scházíme zpět dolů do městečka a zastavujeme se v cukrárně. Dáváme si každá nějakou jinou dobrotu a kafíčko a užíváme si slunného odpoledne.

V půl šesté už jsme ve vlaku na cestě zpět do Ferrary. Ještě chvíli jsme pak ve městě, v potravinách si kupujeme mrkve, zázvor, smetanu a jogurty. Pak si na chvilku sedáme před kostel, svačíme jablka a jdeme domů.

V kuchyni pak zpracováváme nákup do formy polévky. Takže vážně žádné strachy :) Večer se v posteli koukáme na La Dolce Vita - jsme přece v Itálii, tak to musí být tématické. Na schodu spí dneska Zuzka.