Interneeeet

Už jsem tady měsíc! Letí to. Ani mi to tak nepřijde. Půlku z tohoto výročního dne prospím a vstávám až v poledne. Pak dělám něco do školy a pak zas nedělám nic a pak, asi ve 3, přichází pánové s internetem. Gala je v práci, tak to zůstává na mě. Pánové anglicky nemluví vůbec, ale nakonec se nějak ruce - nohy domluvíme. Sedám si zpátky k práci do školy (poprvé u stolu) a oni něco dělají v kuchyni. Před pátou mě přepadá strašný hlad, tak si jdu uvařit těstoviny a dám se s tím starším pánem trochu "do řeči". Jeho angličtina je asi na takové úrovni jako moje italština. Je to celkem sranda. Ale povídáme si o Praze (very beautiful!), měl tam nějakého kamaráda, který teď žije v USA. Jeho syn zase studovat architekturu na Politecnico, tam, kde jsem teď já.

Asi v půl šesté je hotovo. Máme internet! Je to jako kdybychom objevili oheň nebo našli vodu na poušti. Zázrak. Volám si s rodiči. A už mě dokonce i slyší! Koupila jsem si totiž mikrofon - má asi metrovou šňůru. Tak skoro můžu chodit po celém našem bytě.

Večer se jdu na chvíli projít a koupit si snídani. Potom si ještě skypuju s celou rodinou a pak ještě s Brunem. Chvíli hledáme letenky a ubytování, až sem za mnou za 3 týdny přijedou. Já se tak těším! Pak si chystám salát z rukoly, avokáda, rajčete a cibule a potom už jdu spát.