Hurá do Ferrary!

Tak dneska se chystám na výlet do Ferrary. Abych si měla do čeho sbalit věci, vstávám ráno docela rozumně a jedu do centra koupit si do Pull and Bear batůžek. Takový hezký, vínově červený. Mám z něj radost. A snad se mi tam vše vejde.

Doma si chvíli uklízím a pak se konečně!!! spojuju s Honzou přes skype. To je radosti. Vážně. S internetem jsem úplně jiný člověk. Můžu komunikovat se světem. Neuvěřitelné. Pak už máme oba hrozný hlad a já se musím pomalu chystat na cestu. Vařím si rýži a nějakou zeleninu s tymiánem, balím si věci do batůžku, uklízím koupelnu, zalívám bylinky a vycházím na cestu.

Jedu metrem na stanici Lampugnano. Je tady autobusové nádraží. Autobusů spousta, ale cedulka, ze kterého nástupiště se kam jede, ani jedna. Tak se nějak italsko - anglicky domluvím a čekám. A čekám. Mezitím jsem svědkem takové menší nehody. Nějaká paní Italka si zaparkovala auto právě na té autobusové zastávce a přijíždějící autobus jí úplně odřel dveře a promáčknul plech nad levým předním kolem (teď se s holkama dohadujeme, jak se tomu říká - kapota? karosérie? obal auta? to na boku?). No a ona se ta paní strašně rozčílila, jakože má zničené auto. A je hádka a italské gestikulování, z čehož jasně chápu, že tady samozřejmě nemá co parkovat. No nic. Jo a někde cestou jsem ztratila náušnici :( takový šedý jehlánek, první, co jsem dostala od Honzy. Achjo :(

Už přijíždí náš Megabus. Nastupuju mezi prvními a mám tak nejlepší místo - ve druhém patře úplně vepředu a dvojsedačku mám celou pro sebe! Je tu dokonce i wifi, tak si chvíli čtu zprávy a potom radši otvírám knihu a protože ten autobus moc houpe, tak chvíli spím a pak si zase čtu a pak už jsme v Bologni.

Z autobusového nádraží jdu na vlakové, v automatu si kupuju levnou jízdenku do Ferrary a v půl deváté vyjíždím na poslední část své cesty. Jedeme asi třičtvrtě hodiny. Pak ještě nějakou dobu čekám na autobus, ptám se nějakého sympatického chlapce, jak se mám vlastně dostat do centra a potom mi přijíždí 21 (jako doma ve Vratimově!) a na zastávce mě čeká Zuzčina kamarádka Anička, která sem přijela na návštěvu na Velikonoce a jdeme k Zuz domů.

Ferrara je taková malebná. I takhle večer. Hezké město. Zuzka bydlí ve velkém bytě kousek od centra a má samostatný pokoj se dvěma postelemi, na kterých budeme spát všechny tři. Holky hned chystají večeři - a pozor! Polévku! Česnečku! Tak už se o mě, dědo, nemusíš bát. A pak ještě nějaký šalátik a krekříky a čaj.

Uléháme do postelí. Já jsem schytala to místo uprostřed na schodu. Ale budeme se střídat, tak už to mám aspoň za sebou. A protože jsme v Itálii a je to tady nádhera, koukáme na La Grande Bellezza. No a všechny tři u toho usínáme.