Články za měsíc Březen 2016

Přestože mám volné dopoledne, daří se mi vstávat v rozumnou hodinu. Snídám, foukám si vlasy, poslouchám hudbu, povídám si s Galou… A protože je venku konečně hezky, jdu na krátkou dopolední procházku. Už od té doby, co jsem tady, si chci nakreslit jeden dům naproti přes ulici. Sedám si tedy na zídku na sluníčko a kreslím. Než obrázek dokončím, sedím už dlouhou dobu ve stínu. A bez sluníčka je ještě docela zima. Na chvíli se teda přesouvám na lavičku u… Celý článek ›

Včera jsem usnula docela brzy. Naštěstí jsem se ale probudila někdy okolo půlnoci. Gala si totiž vařila něco česnekového. Hodně česnekového. Celý byt smrděl, jako by se vařil v česneku. Na noc jsem si otevřela okno a to mě zachránilo před jistou smrtí. Když totiž dnes ráno vstávám, všude je pořád stejně silná česneková vůně. A můj pokoj je taková oáza čistého vzduchu. Myslím, že Gale dneska nebude moc dobře, když v tom spala celou noc - vlastně… Celý článek ›

Dneska už vstávat musím. Mám od 10 přednášku. Gala ještě spí, tak se v kuchyni pohybuju jako myška. Nakonec ji ale stejně musím probudit - neteče teplá voda. Bylo to jen špatně otočeným kolečkem na kotli, ale to jsem přece nemohla vědět. Dojídám první cornflakes. To znamená, že už tu jsem nějakou dobu. Letí to. Na počasí se toho moc nezměnilo. Sice neprší, ale teplo pořád není. Měla bych si konečně zašít ty kožené… Celý článek ›

Pondělí, konec víkendu… Tak to bych měla brzy vstávat. Ale známe se žejo. Takže si trochu poležím, čtu si, snídám a pak vyrážím do náročného vyřizovacího dopoledne. Chci si zařídit účet a telefonní číslo. Jak už to tak bývá, jsou tyhle věci vždycky na delší dobu, než by člověk chtěl. Zastavuju se v bance hned za rohem. Všichni ti Italové se na mě sice usmívají, ale nejsem si úplně jistá, jestli mi dobře rozumí. Hned mi začnou zakládat účet,… Celý článek ›

Už to tak vypadá, že mám prostě dlouhá rána. Ani dnes se mi nedaří probudit se před polednem a než vylezu z postele uběhne ještě další delší chvíle. Okolo třetí konečně vycházím z domu. Předpověď hlásila krásný slunečný den… Ale venku je pod mrakem a vlezlá zima. Mám s sebou foťák, ne tohle černobílé počasí se celkem hodí i černobílý film a tak cestou občas něco vyfotím.Jdu pěšky přes Corso Garibaldi ke Castello Sforzesco - hradu z 15.… Celý článek ›

Jak vypadá typická sobota v Miláně? Prší a je zima. A protože je v takovém počasí nejlepší zůstat hezky doma v teplíčku, nevylézá ani naše wifi z pohodlí svého routeru. A já zase z postele. Vypadá to, že se tady pořád jenom válím. A ona je to vlastně docela pravda. Ale co mám prostě dělat? Na dnešní den jsme měly s Katkou v plánu sejít se u mě doma a vyhledat si na školních stránkách přednášky, na které budeme v semestru chodit. K takové činnosti… Celý článek ›

Ta IKEA mě asi nějak zmohla. Nejsem totiž vůbec schopna vstát. V 11 se teda donutím otevřít oči a knihu a asi hodinu a půl si čtu úžasná Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Ležím v posteli a najednou vidím, že za oknem je okno s okenicí a ta vrhá stín na stěnu domu. A tak si to jdu nakreslit. Pak se zase na chvíli vracím ke knize, omeletě a čtvrtině obří papriky, vodě s bezovou šťávou, italštině a tak. V 17:30 mám být ve škole na rozřazovacím… Celý článek ›

Vstávám s dobrou náladou a s předstihem. Na desátou mám sraz s Káťou, abych si vyřídila Tax code (něco jako rodné číslo, bez kterého se tady neobejdu). Stíhám trochu studovat italštinu, snídat, poslouchat rádio, uklízet… A pak vycházím do krásného, slunečného a větrného dne. Za 15 minut jsem na magistrátu, nebo jak by se tu tomu řeklo, a za hodinu odcházím s Codice Fiscale. Procházíme přes park, nastupujeme do metra M1, jedeme na konečnou, přesedáme do… Celý článek ›

Tak si tak ráno pospávám, odkládám budík, převracím se z boku na bok… A pak mi dochází, že se mám zapsat do ateliéru a je omezený počet míst! Naštěstí se docela rychle orientuju na stránkách a zapisuju si urbanistický ateliér, historii architektury a základy rekonstrukce památek. Uf. A když se na stránku koukám za nějakou dobu, zjišťuju, že spadnul systém a neuložilo se mi to. V ateliéru už volné místo není, ale je tu ještě jeden se stejnou anotací a… Celý článek ›

Takže dneska to opravdu začíná. Do školy jdu na dvanáct, do té doby se válím, studuju italštinu, foukám si vlasy a jsem čím dál tím víc nervózní, že to nenajdu, že se mi tam nebude líbit a že nebudu mít žádné kámoše. V 11 vyrážím na metro. Venku je krásně a tak vytahuju sluneční brýle. Takhle jsem si tu Itošku představovala! Asi vypadám jako místní. V naší ulici se mě ptají, jestli nevím, komu patří to auto, co tam tak blbě parkuje (nebo aspoň… Celý článek ›