Hangar Bicocca

Jak vypadá typická sobota v Miláně? Prší a je zima. A protože je v takovém počasí nejlepší zůstat hezky doma v teplíčku, nevylézá ani naše wifi z pohodlí svého routeru. A já zase z postele. Vypadá to, že se tady pořád jenom válím. A ona je to vlastně docela pravda. Ale co mám prostě dělat?

Na dnešní den jsme měly s Katkou v plánu sejít se u mě doma a vyhledat si na školních stránkách přednášky, na které budeme v semestru chodit. K takové činnosti ale člověk potřebuje internet. Taky jsme plánovaly procházky po městě. K tomu se zase trochu nehodí ten déšť. Takže si dáváme sraz ve 4 na stanici metra M1. Do té doby peru prádlo a čtu si.

Společně pak vyrážíme na sever Milána do Hangar Biccoca. Je to industriální komplex přetvořený v galerii moderního umění. 

Nejprve si sedáme do místní kavárny, objednáváme si kávu a sacher dort (není jako ve Vídni, ale dobrý je) a povídáme si. Pak nějakou dobu bloudíme po školních webovkách a snažíme se sestavit rozvrh. Ani jedna z toho nejsme moc moudrá, ale něco si vybíráme a přihlašování necháváme na příští týden. Chci si zapsat něco i v italštině, aby mě to donutilo se jazyk opravdu naučit.

V Hangar Bicocca jsou dvě výstavy. Krátkodobá výstava Petrita Halilaje, kosovského umělce, "Space Shuttle in the Garden". V jednom velkém halovém prostoru jsou vystaveny různé objekty od bednění na odlévání betonu po stokrát zvětšené šperky jeho matky. Taky se zde promítá video z louky, na které dříve stál dům autorovy rodiny. A z haly ven je výhled na dřevěnou raketu sloužící jako kurník.

Není to zlé, ale dlouhodobá výstava Anselma Kiefera tuhletu daleko přesahuje. V hale dlouhé asi 115m a široké a vysoké 25m je stálá expozice "The Seven Heavenly Palaces". Stojí zde 7 věží vytvořených z betonových odlitků kontejnerů. Jsou vysoké 14 - 18m a každá z nich váží cca 90 tun. Všechny souvisí s židovskou tématikou. Kromě těchto věží visí v prostoru 5 velkoformátových maleb. Většinou pouštní krajiny vystupují z plátna taky díky výrazné struktuře tvořené nánosy barvy a slunečnicovými semínky narušujícími plochost malby. Dobře, že je to stálá výstava. Moc ráda se na tohle pojedu podívat aspoň ještě jednou.

Uspokojeny uměním se přesouváme zpět do hlavní budovy galerie. Káťa se začítá do architektonických časopisů a já si povídám nejdřív s Brunem, maminkou a tatínkem a pak ještě chvíli s Honzou. Na metro odcházíme až okolo deváté večer.

Cestou domů se ještě zastavuju v Carrefouru a kupuju si salát, bagetu, víno, med, balzamiko a další věci nutné k přežití. Doma si chystám lehkou večeři, sedám si zpátky do peřin, píšu blog, piju víno, čtu si a mám se dobře.