Zase pondělí

Nechce se mi vstávat. Ale strašně. A to jsem chtěla jít běhat. Haha. Nakonec jsem ráda, že zvládám snídani, sprchu, zajet do centra pro fotky a dorazit (se zpožděním) na sraz s holkama z památkové péče, abychom udělaly tu slavnou prezentaci. Asi nemám ráda práci ve skupině. To, co tady děláme ve čtyřech přes dvě hodiny, bych měla sama asi za 40 minut a nemusela bych se s nikým nervovat. Navíc většinu času trávíme tím, že se přesouvají obrázky z jednoho místa na druhé (!!!) v powerpointu (!!!). Pak přicházíme na přednášku a každý si musíme vzít papír s tabulkou, do které budeme zaznačovat hodnocení prezentací ostatních skupinek. Těch je 28. Každý prezentuje okolo 5ti minut. A všichni řeknou jenom tohle je kostel, je tady, okolo je tohleto, postavili to tehdy. Je to úmorné. Tři hodiny v kuse! A to jsme se ani nedostali ke všem prezentacím.

Po této "přednášce" si jdu sednout ven na dětské hřiště, kde máme sraz s Martou. Máme před italštinou pauzu, tak si dáváme venku sváču a povídáme si. Po Italštině jedu domů a vařím si večeři podle Martina receptu. Těstoviny a k tomu takovou dobrou věc - na olivovém oleji se orestuje na tenko nakrájená cuketa a lilek (a třeba taky paprika, ale tu tam asi příště nedám), osolit, opepřit, nějaké bylinkové koření, a pak se přidá hodně ricotty. Celý kelímek minimálně. No a potom se to smíchá s těstovinama a polovina se nechá na zítřek na oběd a ta druhá se hned sní.