We are blessed by God
Publikováno 29.06.2013 v 08:08 v kategorii informace.myšlenky.postřehy.USA, přečteno: 246x
Ráda s vámi budu sdílet myšlenky z dnešního setkání... Ale pokud vás nezajímají, můžete se jim jednoduše vyhnout vynecháním tohoto článku :) Dnešní den popisuji ve zprávě nazvané "Oh Happy Day"
Tom dnes mluvil o posunu. Každý byl stvořen neobyčejnou a úžasnou cestou. Bůh má s každým z nás plány. My ale máme svobodu a je na nás, zda si zvolíme jít cestou, kterou pro nás připravil. Důležité pro nás je, abychom se posunuli. Pokud zůstaneme stát na místě, nikdy nemůžeme plnit boží plán. Dokonce ani ten náš osobní, protože nic statického, nic bez posunu, nás dál nedostane. Musíme svévolně a záměrně svěřit své srdce Bohu.
Leslie na Toma navázala... Říkala, že si myslí, že církve a různá společenství vznikla právě proto, že tohoto posunu člověk není sám schopen. Nakonec ale zmínila velmi důležitou věc. Že ani toto nám nemůže stačit. Musíme prosit Boha, aby nám ukázal ten první krok, jak se vydat na cestu za ním. Vlastně všechny kroky.
David řekl spoustu věcí, které mě zaujaly. Vyprávěl taky příběh o své mamince, která trpí Alzheimerem. Všichni na ní vidí to, co už zapomněla. Že je nepoznává, že neví, jak si sama uvařit a umýt se... Jeho malý syn ale na babičce vidí právě to, co si ještě pamatuje. Bere ji takovou, jaká je, jako by nikdy nic nezapomněla. Je to pohled čistého dětského srdce. Tak nás taky vidí Bůh. Když se pak na svou maminku začal synovýma/božíma očima dívat také on a jeho sestry a nejbližší rodina, její stav se zlepšil. Je důležité vidět v člověku to podstatné a to, co má. Ne to, o co přišel, nebo co nikdy neměl.
Mluvil taky o Davidu a Goliášovi. Mezi Izraelity a Pelištejci byla válka. Otec poslal Davida za bratry s chlebem a sýrem. Nakonec ale zabil Goliáše a zajistil tak Izraeli vítězství. Na první pohled tak byl Davidovým posláním chléb a sýr (a naším vydělat si v USA peníze cestovat). Božím záměrem ale bylo (je) něco jiného.
Další informací, která mě zaujala, bylo, když nám říkal, jak se cítil při sledování toho videa se zpívajícími hvězdami a velrybami. Nejprve si připadal strašně malinký. Pak se ale vše otočilo a cítil se velký a poctěný, že může být součástí něčeho tak úžasného. Že nikdo není sám. Btw, věděli jste, že DNA každého z nás má taky nějaký specifický zvuk, který lze po smrti nahrát a můžeme si ho nechat pustit třeba na vlastním pohřbu???
Snad si ještě na něco vzpomenu... jsem už vážně unavená, ale bylo toho hodně, co bych ještě řekla :)
Komentáře
Celkem 1 komentář
Anonymní 10.07.2013 v 10:21 Je to krásné vidět, jak různé myšlenkové cesty směřují k podobnému cíli. A mně těší, že kromě každodenních zážitků, o kterých si rád čtu, si děláš čas i na toto. Jen bych do toho amerického optimismu přimíchal něco málo amerického realismu a melancholie: http://www.youtube.com/watch?v=lqCscB07reE . Zvlášť poslední sloka about the God, who only knows, mě vždy zarazí. Myslím, že tam je i několik nových slovíček a těžko přeložitelných slovnívh spojení. No a pokud jsi to ještě nečetla, velmi krásná a zajímavá je z tohoto pohledu knížečka Richarda Bacha There´s no such place as faraway. Pokud ji nemá s sebou Adélka, kterou taky pozdravuji, určitě ji tam, jako jeden z amerických bestsellerů, mají v knihkupectví když už není Kerouac). Zatím zdravím z Ostravy po návratu z Chorvatska. Bret