Výletové úterý

Dnes je každý první týden, takže nemám přednášku o současném umění. Předpověď na dnešek je příznivá, takže si dávám za cíl využít hezkého počasí od samého rána. Vstávám před desátou, dávám si sprchu, chystám si snídani a beru si ji ven na pavlač. Sedám si asi k nějakým sousedům, ale myslím, že snad nikomu nepřekážím. Je krásně a teplo a svítí sluníčko. Po snídani si ven nesu štětce a vodovky a maluju. Pak už jen zalévám bylinky a jdu na výlet.

Už se trochu zatáhlo a tak upouštím od svého původního plánu strávit odpoledne v parku s knížkou a jdu do Pinacoteca di Brera. Je to obrazárna v Brera paláci, kde se mimo jiné nachází taky akademie umění (tady studuje Gala). Přicházím zrovna v době oběda a na nádvoří sedí spoustu studentů, obědvají, hrají na kytaru, povídají si. Já jdu na výstavu. Jsou tady fresky, staré oltářní obrazy, barokní malby i italská díla ze 20. století. Bohužel je asi polovina galerie uzavřená z důvodu rekonstrukce. Otevírá se pozítří. Nevadí. Jako student architektury mám vstup zdarma, takže se sem můžu kdykoliv vrátit, což určitě udělám. Schválně - jak zemřeli tito světci?

V pinacotece se nachází velké množství rozměrných obrazů. Jsou tak velké, že když jeden z nich potřebovali restaurovat, nemohli ho odnést z budovy ven. A tak přímo ve výstavním prostoru postavili malou dílnu a návštěvníci tak můžou vidět restaurování v procesu. Bohužel, jak už jsem říkala, jsem tady v době oběda. Takže taky někdy příště.

Duše nasycena, teď ještě tělo. Kručí mi v břiše. A tak procházím uličkami Brery (je to tady daleko malebnější než ve většině částí Milána) a hledám restauraci, kde bych mohla sedět venku, kreslit něco zajímavého a dát si něco dobrého. Nakonec si vybírám podnik s výhledem na cihlový kostel a objednávám si dnešní menu - risotto milagnese (žlutá rýže, vařené ve vývaru, prostě italské rizoto), voda, kafe a dezert (půlka houstičky s nutelou a malinami!). Je to dobré a je mi dobře. Ale taky už trochu chladno.

Jdu se podívat do kostela, který jsem si načmárala novým štetcovým fixem. Kostel je v současné době využívaný jako galerie. Teď je tady výstava nějakých fotek. Něco z toho je celkem zábavné. Ale moc hezky to nevyřešili. Člověk si vůbec neužije tu výšku. Prostor je přepůlený patrem z železného roštu, na kterém visí světla a jiné věci. Škoda.

Pomalu se ubírám domů a přemýšlím, co si dám k večeři. Když tu se najednou ocitnu v moc příjemném místě - procházím okolo bývalého kanálu, kterým přijížděly lodě z Evropy do Milána. Dnes už tady není voda. A tak místo toho, abych pospíchala domů, sedám si na zábradlí mostu a kreslím tak dlouho, dokud mě nevyžene šero, zima a začínající déšť.

Zastavuju se ještě v obchodě, abych si koupila kuskus a oříšky na svačinu a pak mířím domů. K večeři si vařím zítřejší oběd - kuskus se zeleninou (cipolla, zucchini, fagioli, pomodori, peperoni). Pak se dívám na Kubrickův Clockwork Orange a jdu spát.