Výlet končí - erasmus začíná

Jestli bylo ve středu ne příliš pěkné počasí ,ve čtvrtek docela ošklivě, v pátek špatné počasí a v sobotu hnusně, je v neděli příšerně. Leje jako z konve. Poslední společné ráno ale musíme mít správnou italskou snídani, takže se přese všechno vydáváme do kavárny, která nám padla do oka hned první večer, abychom si dali italskou kávu, francouzský croissant a rakouský vídeňský pudingový koláček.

Po snídani si jdeme koupit něco k obědu a další nezbytnosti. Těšila jsem se, co všechno krásného si v tom Miláně pořídím, ale že první věc, kterou si tady koupím, bude deštník, to jsem opravdu nečekala. Jenže ono vážně není zbytí. Jestli to takhle půjde dál, budou druhou investicí gumáky.

Ani s deštníkem to ale dneska není moc na výlety. Takže jdeme zpátky domů, koukáme se na film (Rope od Alfreda Hitchcocka) a vaříme chřest k obědu.

Pak už nezbývá moc času, tak jdu Honzu doprovodit na autobus. Snažím se vyhnout slzavému údolí a vracím se domů. Konec výletu - začátek Erasmu. No a aby to byla aspoň trochu sranda, tak se asi za 20 minut vracím zpátky k hlavnímu nádraží a půl hodiny po Honzovi jedu na letiště. Ne že by se mi už tak hrozně stýskalo, ale on má totiž moje italské klíče v kapse! Druhé loučení už zvládám o poznání lépe a po asi pětiminutovém shledání jedu zase zpátky do centra. Ještě že mám tak skvělou knihu ke čtení (díky, Honzíku).

Sotva mi odjela návštěva, přestalo pršet. Takže se chvilku procházím po okolí (=obcházím blok), nalézám další obchod s potravinami (a kupuju si čokoládu), jdu se podívat do nejbližšího (a krásného) kostela a pak jdu domů. Gala se chystá ven. Jde na rande a pomáhám jí vybrat vhodné boty. Takže to vypadá, že asi budeme kámošky (teda pokud jsem se trefila s těma botama samozřejmě).

No a co dělá správný student na Erasmu, když ještě nemá žádné kamarády? Leží v posteli, čte si, dívá se na filmy, brouzdá po internetu (ale naše wifi se zalekla špatného počasí a nefunguje) a nebo píše blog. Takže takhle se tady teda mám. 

Ciao!