Viva Las Vegas!!!

Tuto chladnou noc v Grand Canyonu mi bylo normálně takové horko, že jsem si musela i rozepnout spacák. Většině ostatních byla ale kosa. Jsem vážně vděčná za merino a Brunův péřák :) Probouzím se tak krásně vyspaná do slunečného rána. Snídáme jablíčkovou přesnídávku s vločkama a poslední tousťák s marmoškou. Sice jsme si koupily ještě jeden nový, ale asi nám ho v noci odnesli kondoři. Nechali jsme ho na stole a je fuč! Po snídani ještě píšeme pár pohledů, balíme věci a opouštíme kemp. Cestou ještě v kontejneru necháváme použité kempingové věci, které může použít ještě někdo po nás. A že tam toho dneska je! Několik karimatek, stan… všecko možné!

Stavujeme se ještě na Market Plaza do obchodu a na poštu a pak na to Jeník pořádně šlápne a frčíme si to do Vegas! Nějak to letí. Zrovna teď, když už to končí a nikam nějak extra nespěcháme, nás navigace vede bez problémů. Cesty jsou volné a tak to hezky fičí. To ani nestihnu přečíst tu knihu! Doufám, že se mi to někdy podaří. Ale musím říct, že mě to fakt baví. Asi je to i tím, že jsem zrovna On the Road…

Zastavujeme nad Hoover Dam. Je to obrovská (svého času největší na světě) přehrada z 30. let 20. století. Údajně je to elektrárna, která by zvládla nejdéle na světě pracovat bez zásahu člověka. Krásně zasazená technická stavba do okolních skal. Koukáme na ni shora z mostu. A je tu pořádný hic.

Pokračujeme tedy do Las Vegas!!! http://www.youtube.com/watch?v=bCGxtChz6BE Nejprve ale zastavujeme ve Walmartu, kde se nám daří úspěšně vyreklamovat stan (s plnou finanční náhradou do mé kapsy, yes!) a nakoupit kupu dárků. Odsud se přesouváme do Dollar Tree pro nějaké ty sůše, čokošky, nachos a podobné dobroty a taky nějaké drobnosti do dárkových balíčků, které každý připravujeme pro naše drahé doma :) Takže se těšte na různé kravinky :D

Do GPS pak zadáváme adresu hotely Baymont a kupodivu bez jediného chybného odbočení přijíždíme na parkoviště před jeho vstupem. Když se koukneme jen přes cestu, máme tu jako na dlani Premium Outlets - náš zítřejší cíl! Teď nás ale čeká vybalování. Takže hezky pobrat tisíce sáčků s logem Dollar Tree a projít recepcí kolem lidí s taškami od Calvina Kleina. Vyjíždíme do třetího patra a procházíme klimatizovanou chodbou do pokojů 341 a 345. Jsme trochu postižené naší dvouměsíční prací a tak komentujeme, jak skládají ručníky a toaleťáky, kolik dávají kávy a čajů k překapávači a hlavně stáhnout přehozy z postelí. Jsme na to všechny trochu alergické. Ono se to totiž moc nepere :P

A co nás čeká dál? První jídlo ve Vegas! Těstoviny s tuňákem, fazolema, masovkou a kukuřicí - správně, je to to, co jsme si včera uvařili na ohni :D Přece se to nevyhodí! Posilněné si v přízemí půjčujeme zlatý vozíček a nakládáme ho vrchovatě našimi kufry, taškami a spacáky. Suburban vypadá divně, když je tak prázdný. A najednou jde vidět taky všechna ta špína. A tak si hezky ze starých tepláků nastříháme regy (hadříky) a do odpaďáku napustíme vodu a trochu to rozbubláme sprcháčem. Takto vybavené a s nezbytnými rukavicemi (díky, M&S! :D) míříme k autu. V pěti lidech jde úklid pěkně od ruky. Nejradši bychom to ještě vysály, ale na hotelu (fakt jsme se šly zeptat) nemají vysavač s hadicí. A prý to můžeme vrátit tak. Nám se jen prostě nechce platit už nic navíc…

Po pár stylových fotkách s týdenním motorovým společníkem se převlékneme do plavek a míříme do hotelového bazénu. To a následující horká sprcha je přesně to, co mé rozbolavělé, stoleté, ztuhlé tělo po mnohahodinovém sezení na zadních sedačkách auta potřebovalo. Dlouho se mi pak nechce spát a odkládám psaní dnešního blogu. Možná to bude tím, že si prostě nechci uvědomit, jak rychle to všechno uteklo a že už se vážně blíží konec… Ale teď jdu nabrat síly, ať si to zítra ještě pořádně užiju!