Vařím si tu moc dobře

No a zase pondělí. Vstávám docela rozumně myslím. A pak řeším nějaké letenky (Magdice přiletí jupí!) a potom už je čas oběda. Tak si vařím přírodní kuřecí řízek s tymiánem a rýží. A je to moc hezké a moc dobré.

Po obědě fotím ještě jednu fotku do školy, ale vůbec nevím, jestli tam bude, už je to poslední okýnko. Nevadí, to k tomu projektu taky patří a navíc je to u nás na pavlači, takže to můžu kdykoliv přefotit.

A pak už do školy. Nejdříve přednáška o památkové péči, pak pauza na sváču a čtení a potom první hodina Italštiny. Sedím vedle Polky Marty, která s námi byla v sobotu na aperitivu a celou dobu si buď každá v hlavě nebo mezi sebou nahlas říkáme, že tu asi umřem. Je to taaaak straaašně pomalééé! Někteří lidi jsou úplně nablblí! Vážně. Asi do příště zapracujem, vyplníme spoustu věcí v učebnici a požádáme o přeřazení o level výš. Jak vždycky říkal můj kamarád Martin - lepší být hovnem mezi králi, než králem mezi hovny. Pardon za ten slovník.

Končíme až po osmé a jedu domů. Chystám si salát z polníčku s cibulí, rajčaty, olivami a avokádem, vařím čaj, ohřívám tortilu a večeřím v posteli. Pak si dlouho povídám s rodiči a pak s Honzou a pak ještě dělám něco s těma fotkama do školy a jdu spát.