Úterý nebylo, středa dobrá

V úterý jsem tak strašně nicnedělala, že o tom nemůžu ani psát.

Takže středa. Ráno přednáška na devátou. Přicházím jen s malým zpožděním, ale ono se zase se zpožděním začíná, tak to nevadí. Dneska nám Giovanni vysvětluje, jak nastavovat čas a expozici a ukazuje to přímo v procesu. Má stativ, na stativu foťák, foťák připojený k počítači a počítač k projektoru, projektor promítá na plátno. Takž nám může předvést rozdíly v různých časech, expozicích, ostrost a tak dál. Všechno je to sice italsky, ale tím, že fotím na analog, nejsem úplně mimo a chápu, o čem je řeč. Taky pak říká jeden vtip (že jsou dva druhy foťáků - analog a digital a nemáme zaměňovat to, co se do kterého dává. Tedy nedat film do digitálího foťáku a kartu do analogového. Haha hihi) a já mu rozumím v italštině. To znamená, že už jsem určitě na skvělé jazykové úrovni!

Po přednášce si kupuju učebnici italštiny a pak jdu konečně vyvolat fotky a pak chvíli chodím po obchodech. Kupuju si takovou tu škrabku na nohy, abych si mohla udělat pedikúru a pak boty na běhání v Decathlonu. No a potom jdu domů a na chvíli si dáchnu.

Ve čtvrt na sedm mám další hodinu italštiny. Moc se mi tam po minulé lekci nechce. Ale nakonec je to vlastně dobré! Jedeme trochu rychleji než minule a ta učitelka je taková milá a sympatická a tak myslím, že to půjde.

S Katkou se pak setkáváme kousek od školy a jedeme metrem do Hangar Bicocca, kde je vernisáž výstavy "Doubt" od Carstena Höllera. Je tady strašná spousta lidí, ale v tom dobrém slova smyslu. Venku už je teplo, všichni posedávají na lavičkách, popíjejí víno a pivo a drinky a jedí oříšky a je tu skvělá atmosféra. Kromě téhle nové výstavy je tady taky expozice v rámci Trienale. Přidává se k nám ještě Katčina spolubydlící Danielle z Neapole a taky nějaký její kamarád Romano. Procházíme obě výstavy a pak si ještě venku dlouho povídáme a po jedenácté jedeme domů.