Umění a pivo

Je úplně nádherné počasí. Moc se mi nechce na celodenní přednášku… Ale na příští lekci Contemporary Art nebudu (protože budu domaaaa!), takže vstávám, snídám, pospíchám a dobře dělám. Dneska je to docela zábava - Hermann nám ukazuje svou práci. A některé věci jsou fakt zábavné.

Před dvanáctou si musím udělat pauzu a jít si vyzvednout Policard, kartičku, se kterou můžu vstoupit do knihovny. Kancelář, kde je vydávají, má otevřeno jen od 9:30 do 12:30, takže v podstatě není šance se tam normálně zastavit, aniž bych musela jít do školy speciálně pro kartičku nebo odejít z přednášky. Když už jsem tam (a celé to i s desetiminutovým čekáním zabere asi jedenáct minut), zařizuju si ještě jednu kartičku - esn. To je taková studentská organizace, která organizuje různé výlety (kterým se vyhýbám jako čert kříži, protože cestovat ve skupině je skoro horší než necestovat vůbec), večírky (kterým se vyhýbám jako upír česneku, protože takhle organizované večírky nejsou taky nic pro mě) a občas něco, čeho jsem ochotna se účastnit. No a v pondělí je díky nim možnost jít na zkoušku nějakého koncertu do Teatro alla Scala. A to asi chci.

O dvě kartičky těžší se vracím na konec přednášky. Aspoň se dozvídám, že po pauze máme sraz před Triennale v parku Sempione, do kterého se půjdeme podívat. Jdu si koupit nějakou zeleninu a pak spěchám domů, kde z toho dělám výborný salát do krabičky a hned zase chvátám na metro a jedu do parku. Ještě nějakou dobu čekáme, než se všichni srazíme, tak mám aspoň čas poobědvat.

Procházíme se parkem, abychom se podívali třeba na Teatro Burri

nebo na tohleto piccolo anfiteatro

nebo na věž od architekta Gio Ponti

nebo na sochu pro Triennale 1954, ze které se stala knihovna.

Pak procházíme budovou Triennale do zahrady, kde je pro letošní Triennale rozmístěno několik objektů / pavilonů vzniklých vždy za spolupráce architekta a umělce.

Na všechno se jdeme kouknout ještě z terasy, odkud vidíme třeba až na Alpy. A potom nás zve Hermann na pivo. Nejdřív to vypadá, že jdou všichni, pak zas většina odchází pryč, ale nakonec je nás u stolu dohromady deset a zůstáváme v družném hovoru až asi do půl deváté. Bavíme se o cestování, o erasmu, o focení na film a tak vůbec. Skoro celou dobu kvůli mně všichni mluví anglicky. Matteo (asistent) nás pak zve do planetária, ale mně je moc zima a otočit to domů pro oblečení a rovnou do planetária nestíhám. Nevadí, stejně to byl dlouhý a dobrý den!