Thank you

Mám sice původně v plánu vstávat celkem brzy, ale to plánování mě nějak zmohlo a tak vyspávám až do půl desáté. Pak mě u snídaně čeká hovor s taťkou :) Dozvídám se od něj nějaké ty novinky z domova… Třeba že k nám do Coolárny přijede Lubomír Smatana. Reportér z Českého Rozhlasu. V rámci projektu"Prázdniny na přání" přijal pozvání právě do Coolárny a na věž. Tadyhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/prazdninyby toho pak mělo být víc :) Z hovoru mě ruší Simča, že už je čas jet. Chystáme se totiž na první (a asi i poslední) plnotučnou nedělní katolickou mši do kostela v Twispu. Máme totiž volno, což se nám v neděli doposud nepoštěstilo! Tentokrát jsme si to ale domluvily kvůli oslavě našeho pseudo-díkůvzdání.

V autě čtu z bible, jaká dnes budou čtení, žalm a evangelium. Na parkovišti za kostelem je spousta aut! Když jsem tady byla před tím, ani jednou jich tu tolik nebylo! No jo, neděle se pozná :) Kostel taky docela praská ve švech, ale ještě najdeme místo, kam si sednout. První čtení je trochu jiné, ale jinak to opravdu sedí. Shledávám jednotnou liturgii velice výhodnou. I když se totiž něco říká anglicky rychle, nemusím mít strach, že nevím, o co by šlo. Uvědomuju si, co pro mě znamenají různé úkony jako klekání apod., které už u nás dělám trochu zautomatizovaně. Dokonce si i zazpívám!

Po mši jsme všechny (až na Denču jsme jely všechny) pozvány pod kostel do společenské místnosti. Tam si dáváme kávu nebo čaj a donuty. Dobrotka! A hlavně tím pomalu ale jistě roztahujeme žaludek na velkou večeři :)

Všimly jsme si, že Lia, která byla ve středu už "hodně těhotná" na dnešní bohoslužbě chyběla a tak se ptáme její maminky, jestli už se miminko narodilo. A ano! Dnes v 1 ráno. Je to holčička a jmenuje se Natalia. Lia rodila doma a tak nás hned zvou na návštěvu. Prý že to je fakt v pohodě. No a my, zvědavky, teda souhlasíme :) Bydlí na nedaleko od Leslie a Toma. Venku na plotě je pověšený růžový nafukovací balónek. To pro to, že se jich pořád všichni ptali, jestli je to holčička nebo chlapeček a tak aby nemusel každý kolem jedoucí zastavovat a aby to oni nemuseli pořád dokola opakovat, dává balónek jasnou zprávu :)

Jejich dům je moc hezký. Stojí v pěkné zahradě, která je rozdělena na dvě části - zeleninovou a ten zbytek :D Ze zeleninové části přichází Ghery - otec rodiny. Vypadá moc sympaticky a vážně dobře. Když se později dozvídáme, kolik mu je, žádná z nás tomu nemůže uvěřit! Zve nás dovnitř, kde v posteli leží Lia s malinkou Natálkou. Takový drobeček! A kolem pobíhají ostatní děti. Mají jich pět. Nejstarší Andrew je teď zrovna na táboře v Severní Karolině. Lia děti učí doma a tento program zahrnuje taky účast na takových akcích. Druhá nejstarší je Nina. Narodila se se svým dvojčetem - Evou. Ta ale jako maličké miminko zemřela. Chudinky se narodily ve 27.týdnu těhotenství a Nina tak musela strávit 4 měsíce v nemocnici. Další v pořadí je Peter. A mezi ním a Natali je teď už "velká sestra" Maria. Lia vypadá úžasně! Nemůžu uvěřit tomu, že před dvanácti hodinami porodila! A ačkoliv je Natálka opravdu drobeček (váží 8 liber, což je tak akorát, přesněji 3,6 kg), řekla bych, že je starší než půl dne. Když ji postupně všechny chováme v náručí, ani nepípne. A kouká kolem a všechno pozoruje :)

Povídáme si o spoustě věcí a Ghery nám pak ukazuje stěnu, na které mají pověšené fotografie. Na jedné straně fotky svých potomků a naproti své předky. Všichni jeho prarodiče pocházeli z Československa! A dva se k sobě dostali opravdu zajímavě. Oba pocházeli ze stejného města. Annu okolo roku 1900, tehdy jí bylo asi 12, poslala rodina do Ameriky dělat něco jakou au-pair. Prostě housekeeping a chůvu. Jela přes Německo. Neměla žádné papíry a snad ani palubní vstupenku a tak se vmísila do skupiny dětí na loď se dostala. Tak docestovala do Států a začala pracovat v New Jersey. Roku 1907 do USA přijel Ondřej a s Annou se potkali a dali dohromady. Jako děti se prý v rodném městě ani moc nekamarádili. Boží cesty jsou prostě nevyzpytatelné! Mezi fotkami na zdi visí taky fotka Českého Krumlova z roku 1991 v dost zchátralém stavu…

Potom nás pozvou na čaj a sušenky. To zní jako ze starého příběhu :) Sedíme okolo stolu, popíjíme skvělý bylinkový čaj a jíme domácí cookies a hroznové víno vypěstované na jejich zahradě. Peter k tomu brnká na klavír a Ghery povídá, jak se s Liou seznámili. Přestěhovala se s rodiči a prarodiči tady do Methow Valley, kde koupili resort Methow Inn. Ten nutně potřeboval rekonstrukci. Ghery a jeho bratr podnikají - dělají podlahy. A jelikož i ty potřebovali v Methow Inn udělat celé nově, pozvali si právě místní podnikatele (tady v údolí dělali podlahy asi v 1500 domech, některé dokonce i na SML). Tak se Ghery s Liou seznámili. Jí bylo tehdy 27 a jemu… No já to prostě nechápu! Všichni tu vypadají tak dobře! Jemu bylo prostě o 17 let víc. Teď je mu 54 a vůbec tomu nemůžu uvěřit. Je to vážně sympatický a charismatický chlap. A směje se očima, jestli víte, co tím myslím :)

Čas letí tak rychle, že si žádná z nás neuvědomuje, že už za chvíli máme být u Leslie! A to jsme se ještě ani nestavily domů. A většina si chce mýt vlasy. No, jsem zvědavá, jak to stihneme! Ghery nás jde vyprovodit a ukazuje nám zahradu, kde mají slepice (kvůli vajíček) a kuřat (pro maso). Pak se jdeme podívat do sklepa, kde má v policích uskládané své zavařeniny. Kromě okurek, broskví a meruněk vyrábí taky rajčatový protlak, salsu na nachos a spoustu dalších dobrot. Pak už se loučíme a frčíme domů, kde se rychle chystáme na další návštěvu.

http://www.youtube.com/watch?v=ZSBq8geuJk0

Sotva se nějak upravíme, už se zase velí k odjezdu. Leslie už má uvařené dva druhy brambor a hotové oba Cakey, se kterými jsme začali včera. Tom ještě spí (večer jde zase na noční do práce) a my se přidáváme k Leslie v kuchyni a pomáháme s dokončovacími pracemi. Třeba Green beans casserole. To je vám taková zapečená věc. Smícháte prostě zelené fazolky s houbovou krémovou polévkou z konzervy, mlékem a smaženou cibulí (ne osmahnutou, ale takovou tou křupavou. No ono se to tady nepřipravuje. Zkrátka se to vysype z krabičky, že.). Chystáme taky Sweet potatoes. Sladké brambory máme i u nás. To by bylo na místní poměry ale málo sladké. Proto se z nich po uvaření udělá kaše, přesune se to do zapékací mísy a posype malými marshmellowny.

Když je vše hotovo, můžeme prostřít stůl. Abychom se tam všichni pohodlně vešli, přinášíme ze sklepa velkou dřevěnou desku. Tu položíme na stůl (podložíme osuškami). Aby to vypadalo hezky, dáme na to ubrus. Teda nejprve dva vánoční ubrusy a pak jeden oranžový s listy, který používají na díkůvzdání. A potom už se hezky nosí na stůl! Krocan (naporcovaný), nádivka, bramborová kaše, sladké brambory, brusinkové želé, kukuřice, olivy, green beans casserole, ovocný želatinový salát, omáčka ze šťávy z krocana, houstičky (nebo spíš takové Honzovy buchty), máslo, marmeláda.

A jelikož slavíme Díkůvzdání, měli bychom si být vědomi, za co že to jsme vlastně vděčni. A tak se chytneme za ruce a hezky po kruhu děkujeme Bohu.http://www.youtube.com/watch?v=BDZmsCgE42o (Mimochodem - tato zpěvačka je fakt moc dobrá. Jmenuje se Ayo. Doporučuji!) Poslední přijde na řadu Adél a všechny (i Leslie a Toma, ačkoliv děkuje česky) nás dojme opravdu až k slzám. No a pak už si každý naloží od každého trochu a můžeme se pustit do jídla! Je to šílená spousta různých nových chutí a já nevím, do čeho se dřív pustit. Všechno je ale výborné! A víte co? Povedlo se mi nepřecpat se!

Sklidíme ze stolu a přesuneme se do obýváku. A pouštíme S tebou mě baví svět! My se smějeme téměř nepřetržitě, zatímco ze strany Leslie a Toma zpozorujeme spíše nesmělý (možná trochu nucený) úsměv a smích. Myslím, že je pobavila móda a překvapilo, že můžeme nechat dítě samotné v lese s větví na zádech :D Vůbec z toho vycházíme jako národ, který děti trochu mučí! Ale ne, myslím, že aspoň trochu se pobavili. No a abychom moc nevyhládli, jdeme zpět do kuchyně, kde na nás čekají 3 druhy koláče: Pecan pie, Chocolate pie and Pumpkin pie (řazeno podle toho, jak mi to chutnalo). Od každého kousek a navrch domácí šlehačku.