Takhle má vypadat Itoška!

Ještě že jsme včera nikam nešly. To bychom dneska vůbec nevstaly. Už i tak samozřejmě odkládáme budíky. Ale vstává se pěkně, když je venku to modré nebe a tak. Snídáme a vyrážíme na komentovanou prohlídku severozápadní části města. Provázím já. Jdeme totiž přes to území s novými budovami a mrakodrapy, kde to znám (chodím sem přece běhat). Zastavujeme se v Muji obchodě, aby si Magda pořídila zásoby a peráčnik na zásoby. Pak si dáváme kafe a chvíli sedíme venku.

Pokračujeme na Cimitero Monumentale. Teď už začínám mít taky pocit, že jsem tady pořád. Hlavně když umím hřbitovem provázet a říkat něco k jednotlivým hrobkám a hrobům. Měla bych toho nechat asi. Ale když ono je tu vážně hezky. Takže až někdo přijedete, víte, kam vás vezmu. Jo a musíme si spolu přece někde vyfotit fotku na fejsáč, tak to je tady ideální místo ne?

Protože je sobota a protože si to zasloužíme, jdeme na oběd. Na mega oběd. Do China Townu. Katka nám doporučuje nějakou restauraci a fakt je to dobrý výběr. Dáváme si nudle se sezamovou omáčkou, rýži s pikantní zeleninou a masem a ravioli s masem. A bylinkový čaj, který je třeba z chryzantémy. No a je toho tolik, ale tolik, že si bereme 2/3 s sebou.

Musely jsme si přece nechat místo na dva kopečky zmrzky!Jogurt a meloun a jogurt a hruška s čokoládou. Jdeme si sednout ke kostelu, kde jsem posledně po čínské čtvrti se zmrzlinou seděla s Katkou. Ona je to taková dobrá trasa.

Pak už musíme jít domů, Magdalenka si balí věci, dávám jí na cestu nějaké dárky, které chci dopravit do Prahy, aniž by musely cestovat se mnou přes Německo. A taky do krabičky jídlo, protože sama bych to jedla asi 3 dny. A jdu ji doprovodit na nádraží. Achjo to tak strašně rychle uteklo… To není fér.

Je krásně. Takže jdu z nádraží s knihou do parku. Cestou si povídám s maminkou a lehám si do trávy, pak si čtu a opluju se a trochu spím. Itálie má vypadat přesně jako dnešek.

Když už je slunce schované za stromy a za mraky a za domy, jdu domů. Zastavuju se v jednom kostele. Mají tady normálně parkety na zemi. A někdo zrovna hraje na varhany. Je to krásné. Jsem šťastná za všechno to krásné, co mě obklopuje.

Doma si pak ještě čtu a píšu blog a skypuju s tatínkem a jím maso s rýži a skypuju s Honzou a mám radost z celého dne. Akorát škoda, že už mi ta Magda odjela…