Takhle má vypadat Itoška

Zapomněla jsem si nastavit budík, abych vstala v nějaký rozumný čas, takže se probouzím až okolo jedenácté. Ale to přece nevadí, je víkend. Přemýšlím, co budu celý den dělat a snažím se najít nějaké zajímavé místo, na které bych se mohla podívat. Nechce se mi moc do žádné galerii, venku je totiž hezky. Bez toho internetu se vážně trochu špatně něco plánuje. Jaktože jsem od nikoho nedostala průvodce Milánem? Nechápu, vážně! Gala není doma, abych se jí zeptala, takže se snažím chvíli něco najít na telefonu, ale nejsem moc trpělivá. Takže si vařím oběd a okolo druhé vyrážím na procházku. Mým cílem je nedaleký park. Když jsem tudy šla posledně, ještě tady moc lidí nebylo. Dneska jsou skoro všechny lavičky plné a lidé leží i na trávě. Jedno slunečné místo si vybírám i já a tak ve druhém březnovém týdnu ležím v parku, bez bundy a beze svetru, se slunečními brýlemi, mrkvovo-jablečným bio džusem, knížkou a skicákem. Mluvím s rodinou, kreslím strom a čtu si tak dlouho, dokud se sluníčko neschová za domy.

Pak ještě několik hodin chodím městem. Je příjemně teplo a všude plno lidí. Miláno je opravdu město módy - obchody jsou otevřeny do pozdních hodin a ulice plné lidí s papírovými taškami z nejrůznějších obchodů. Já se snažím najít obchod, kde bych si pořídila film do foťáku a nechala vyvolat fotky. To se mi daří až po hodně dlouhé době. Zítra snad dofotím posledních 6 snímků a v pondělí si zajdu fotky vyvolat a koupím si konečně barevný film! Modré nebe už si o to úplně říká :)

Domů přicházím pozdě večer a bolí mě nohy. K večeři si chystám salát a vařím těstoviny na zítřek - chceme jet na výlet do Bergama, pokud bude hezky. Před spaním dám ještě prát prádlo a pak dobrou noc!