Sweet 23

Všechno nejlepší k narozeninám, Bíbo!

Je pondělí a je mi 23. Jako první mi přál Honzík, někdy v noci, a já se teda budu řídit jeho radou - že mám mít hezký narozeniny. Tak jo teda. Takže za prvé - je potřeba se dobře vyspat. Za druhé - je potřeba se dobře nasnídat (müsli s čerstvými jahodami a káva). Za třetí - je potřeba se válet (a dopsat u toho blog).

Pak je nejvyšší čas vydat se do školy na (bohužel dost hodně nudnou) přednášku o památkách. O pauze si zlepšuju náladu výborným obědem z krabičky (ty těstoviny s chřestem a sušenými rajčaty a pestem a parmazánem). Pak už nějak vydržím do konce a přichází další pauza před italštinou. A tady je čas na to, abych poslouchala maminku, což se přece má. Jdu si teda udělat radost a kupuju si takový košilový tmavěmodrý top bez rukávů a s límečkem. Před italštinou se potkávám s Martou a dostávám superskvělý dárek - Bibbiano 1993 (domácí hihi). V hodině se učíme objednávat si jídlo a pití.

Takže si pak jen doma odhodím věci a jdu rovnou do restaurace s Katkou na véču, abych si to procvičila samozřejmě. Dáváme si pro začátek bruschette - takové opečené bagety (s "pomazánkami" z kapari a sušených nakládaných rajčat), a červené víno. A pak taky pizzu - každá jednu malou (Katka s ricottou a lilkem a něčím a já s mozzarelou, prosciutem a bazalkou), a červené víno. Povídáme si a je to super. Je úplně plno a když pak dojde skupina lidí asi 10 minut před zavíračkou, jsou pořád ochotni jim připravit pizzu. Zhruba ve stejnou dobu přichází k našemu stolu takový číšník a dává Katce lístek s telefonním číslem. Tak máme zážitek (ale panu číšníkovi to teda k ničemu nebylo, to je jasné jak facka). No a už je čas jít domů! V tomhle věku si člověk nemůže zahrávat a ponocování už taky není co to bývalo.