Sushi aperitivo

Všechno nejlepší k svátku, maminko!

Zaspávačka zase. Ale úplně všeobecná. Tak si aspoň nemáme co vyčítat. Bruno se ještě necítí na celodenní výlet, tak ho nechávám doma s dohodou, že se k nám odpoledne přidá. Před odchodem se ještě zastavuju v lékárně, abych mu koupila nějaký sprej a pastilky na bolest v krku. Pak jdu na sraz k jablku před Centrale. No a nejen že rodiče přijdou pozdě, ale ještě ani nejsou po snídani! Jdeme teda do nějaké baru na kafe a croissant a nějakou věc se špenátem nebo salátem a posilnění pak jedeme až na jih centra města ke kanálu Navigli. Je v něm daleko víc vody než kdy dřív, co jsem tu viděla. Lidí je málo, počasí je hezké a atmosféra příjemná. Jdeme se podívat na instalaci ateliéru Biagetti nazvanou "No sex". A je to fakt povedené! Všechno, včetně slečny designérky, v pastelových barvách. Dáváme se s ní na chvíli do řeči a pak se loučíme. Na ulici si ale říkám, že jsem to měla vyfotit na foťák. Tak hezky barevné to bylo. Takže se vracíme. Ale jsou je tady nějaký pán, který si povídá s pastelovou slečnou designérkou a jejím kolegou a brání mi v záběru. Tak je žádám, aby se trochu přesunuli. Pak chci ale ještě jednu fotku i s autorkou. Při čekání na konec jejich debaty je pro změnu přesouvá tatínek, aby mu nepřekáželi v odrazu v zrcadle. Nakonec se mi prostě nechce čekat a tak ruším jejich hovor, půjčuju si pastelovou designérku (prý se k ní má přidat kolega, ale nemá nic fialkového, takže ho neberu), fotím druhou fotku a pak můžeme konečně jít.

Chvíli chodíme okolo kanálu a pak se necháváme pohltit uličkami Zona Tortona a spolu s davem návštěvníků design weeku procházíme z jednoho dvora do druhého. Jíme u toho hranolky s pepřovou omáčkou. Musím přiznat, že jsem tady teda čekala něco víc. A míň lidí. Ale v jednom ze dvorů se dostáváme do ateliéru, kde se navrhují figuríny (do obchodů s oblečením). A jsou vážně krásné. A taky je to skvěle nainstalované. A jsou dobře oblečené. Tu košili (šaty) bych vážně chtěla! Nechce se nám stát ve frontách (pak zjišťuju, že ta nejdelší asi byla na něco, kam jsem chtěla docela jít), takže se jen tak suneme, až se dosuneme k MUDEC (Museo delle Culture), kde je výstava Joana Miróa.

Tam zanechávám rodiče (zajdu si tam s Honzou až přijede) a jedu za Brunem. Zase si vaříme těstoviny s pestem a pak jedeme metrem na Duomo. Máme tady sraz s rodiči. Než se sem ale dopraví, jdeme na skok do Museo del Novecento. Pro mladší 26ti let je vstup zadarmo. Je tady celkem dost k vidění a taky výborný výhled na katedrálu. Dokonce na sebe máváme s rodiči. Pak už jen rychle procházíme expozici a potkáváme se dole.

Bruno je v centru Miláne poprvé. Jdeme tedy přes pasáž, okolo Teatro alla Scala a pak míříme na výstavu Lasvitu (česká firma vyrábějící svítidla a jiné věci ze skla). Cestou navštěvujeme obchod Cos, kde je ta super košile… No. I kdybych si ji mohla dovolit, musela bych se trochu zvětšit. Velikost 42 je trochu příliš a menší nemají. Lasvit má výstavu skvělou. Je ve starém Palazzo Serbelloni. Před dávnou dobou sem byly na zakázku dodány lustry od nás. Ty nedávno Lasvit rekonstruoval a do prostoru paláce přidal taky svou současnou tvorbu. A ta instalace je úplně skvělá.

Chci vzít rodinu ještě na jedno umčo. Cos má prý super světelnou instalaci docela nedaleko od Lasvitu. Jenže sem přicházíme v sedm. A to zrovna zavírají. Aspoň tedy nasedáme do autobusu a jedeme zase dolů k Navigli. Vystupujeme u Colonne, procházíme se a zastavujeme se na kafe a sváteční miniaturní dortíček pro maminku a pak už jdeme ke kanálu. Večer to má úplně jinou atmosféru. Už to není tak romantické a klidné, ale spíš živé (a taky plné lidí). Hledáme sushi restauraci. Už to skoro vzdáváme, ale pak si maminka vzpomíná, že dneska nějakou viděla v blízké ulici kolmé ke kanálu. Není tady tak strašně moc lidí a je tady japonská restaurace.

Dáváme si každý sushi mix a sklenku vína (Brunov Colu, nebojte, ještě jsem ho nezkazila). A je to dobrota. Pak ještě doobjednáváme zelené fazolky. To je taky dobrota. Nakonec dostáváme ještě takové ty sušenky s lístečkem uvnitř. Stojí na nich asi toto:

Můj lítsek: Tutto é possibile se ci credi fermamente = Všechno je možné, pokud pevně věříme

Tatínkův: Viaggia con cuore leggero e aspettative positive = Cestovat s lehkým srdcem a pozitivním očekáváním

Brunův: Una discussione senza fine mostra che le due parti hanno torto = Nekonečné diskuse ukazují, že obě strany jsou špatné

Maminčin: Nei prossimi dieci anni, la Sua televisione non si gueasterr = V příštím desetiletí, váš televizor nemá gueasterr (??? nějak jsme to nezvládli nikde přeložit)

Už na nás všechny padá únava. Jdeme tedy na metro. Jedeme zase vzhůru, rozcházíme se každý svým směrem a jdeme spát. Zítra je taky den.