Správná sobota

A začíná víkend. A jak má vypadat víkend? Má být krásně a člověk má mít kamarády, dobrou náladu a žádné povinnosti. Takže si ráno pospávám, nechávám se dlouho probouzet budíkem, koukám z okna,, jak je na fasádě protějšího domu čím dál tím víc sluníčka a pak pomalu vstávám, snídám a chystám se ven. Asi 8x se převlíkám, protože se mi nic nehodí k mému šálu. A jdu do parku, tak to se prostě musím oblíknout vhodně žejo.

Vystupuju na zastávce Cadorna a jdu do Sempione parku u Castello Sforzesco. Všichni víme ano? Je to zrovna v místě, kterým se máme podrobněji zabývat v ateliéru. A já cestou náhodou narážím na svůj blok, který mám blíže analyzovat. A je to super blok. S kostelem a archeologickým muzeem a s vykopávkami a se zahradou a s bydlícími domy a s kavárnami a s obuví a se vším možným.

Trochu si to vyfotím a pak pokračuju do parku, kde mám sraz se Zuzkou, kamarádkou ze střední. V Česku se nevidíme, jak je rok dlouhý. Ale je na Erasmu ve městě Ferrara a přijela s kamarády na víkend do Milána. Vybíráme si perfektní místo setkání - uprostřed parku. Jo, jenže on je to park velký jako nevím co a je tu asi celé Miláno plus všichni turisti. Počasí je totiž úplně špičkové. Nakonec místo specifikujeme trochu více - tam u toho pódia, co na něm tančí ty japonské ženy nějaké divné věci. Čekám a koukám se kolem sebe a musím vypadat, jako že se zájmem pozoruju tu podivnou sestavu žen nacvičující podivnou sestavu. Je to skoro neuvěřitelné, ale nakonec se opravdu potkáváme!

Chvíli sedíme v parku na zemi a sluníme se a povídáme si a pak už nějak všichni cítíme, že je čas se přesunout. Zuzčini spoluerasmáci z Ferrary plánují jít do dalšího parku. Proč ne, když už přijeli do nového města, je nejlepší strávit co nejvíc času v zeleném parku s výhledem na stromy přece. Takže se rozdělujeme. Před Castellem se potkáváme s Katkou a jdeme se podívat na Plazza Duomo.

Zuz jako správná turistka fotí a pak kličkujeme mezi davy přes pasáž Vittorio Emmanuele k Teatro alla Scala a dál do čtvrti Brera. To je to hezké místo, kde jsem se poflakovala celé úterý. Dokonce si sedáme i do stejné kavárny a dáváme si tre cafe normale a dortíky a chválíme si italské teplé jaro.

Pak nastupujeme do tramvaje a jedeme směrem k Navigli. Cesta je to dlouhá a dosti nepříjemná - tramvaj staví na každém rohu, cuká sebou, hází to s námi, je tady hodně lidí a málo vzduchu a všem třem je nám trochu špatně. Otvorené bary a reštiky v cíli naší cesty nám ale hned zvednou náladu a zlepší chuť. Chceme se zde sejít s ferrarskými erasmáky. To je trochu větší výzva, než jsme si původně myslely. Dojít z bodu A do bodu B podle jednoduchých instrukcí (podél vody a pak doleva) je pro tuto skupinku téměř nadlidský výkon. Nakonec se úspěšně shledáváme a sedáme si do doporučeného baru hned na začátku Via Navigli.

Všichni si objednáváme nějaký drinky (teda my 3 si objednáváme drink a všichni ostatní pivo) a pak si uvnitř v restauraci nabíráme na plastové talíře co hrdlo ráčí. Venku pak sedáme a povídáme si a chodíme si přidávat od každého trochu a pak ještě wafle s nutellou a broskvemi. Chvíli po deváté se všichni ferrarští odebírají do hostelu ke spánku. Naše československá trojka ale ještě zůstává. Procházíme se po Navigli (no dobře, tak jsem se zapomněla a neodbočila jsem do správné uličky) a pak jdeme do Elite baru, kde jsem byla už před tak dávnou dobou s Honzou.

Objednávám si ten drink s dýňovou věcí a zázvorovým sirupem, Katka ten s kurkumou a Zuzka nějakou tequilla věc. Povídáme si a povídáme až pak máme co dělat, abychom stihly poslední metro. Katka jede domů tramvají a my v plném hovoru nastupujeme do M2 a po dvou zastávkách nás teprve napadne se podívat, kterým směrem jedeme. Vystupujeme a znovu nastupujeme, protože jsme to trefily dobře. Já už jsem pak rychle doma a koukám na film na dobrou noc.