Sladké mámení

Pondělí. Já už si víc nepamatuju… To je tak, když to psaní odkládám. No, vlastně si vybavuju takovou zvláštnost z práce… Máme na papíře úplně všechny pokoje z druhého patra. Někdy nám to trvá celý den a tak tak to stíháme do čtvrté odpoledne. Ale dneska, já nevím, jakým zázrakem, ale prostě v poledne už doplňuju vozík! Všechno jsme stihly tak rychle, že už máme prostě před obědem všechno hotovo… Odpoledne teda trávím v laundry a taky chvíli u Leslie v kanclu. Jedeme tam totiž s Verčou a Adél něco řešit. Zjišťujeme, že nám SML nezařídí pokoj v Seattlu zdarma, jak jsme doufaly… Abychom z toho ale nebyly tak nešťastné, dává nám Leslie svůj cuketový chleba. A jelikož máme všechny chuť na něco sladkého, ohromně se to hodí! A je to vááážně dobrota! Tohle někdy doma upečem, mami, jo?

Hned po příjezdu domů se vrháme na plánování cesty a zarezervujeme si nějaké ubytování v San Franciscu. No ale řeknu vám, je to fakt vysilující toto plánování!

No a ještě musím podat takovou vtipnou zprávu… Dívali jsme se s mým milým americkým kuchtíkem na S tebou mě baví svět. http://www.youtube.com/watch?v=qr597kcK570 Trochu se obávám, že má teď o Česku poněkud pomýlené představy :D Přece jen je to krapet starší film a přesto, že jsem ho několikrát ujišťovala, že takto už se u nás neoblékáme, že tak dokonce ani netančíme a že je to prostě vcelku normální země, bojím se, že typickým Čechem v jeho paměti navždy zůstane Satinský s ohromným knírem, Balzerová s velikánskou bambulí a Matýsek, který se posral :D No a některé věci prostě nepřeložíš. Třeba to, že Kačenka šla celou dobu v bačkůrkách, které tady moc nepoužívají (doma se chodí v botách). Ale je to sranda :D