Prostě pátek

Všechno nejlepší k narozeninám, maminko!

Mám vstávací problém. Nebo jsem si už moc zvykla na zvuk svého budíku. Každopádně musím všechno stihnout ve zkráceném čase I tak přicházím do školy jako první z naší skupinky. Erik jel na výlet do Budapešti. S holkama pak dokončujeme prezentaci a čekáme, až se něco bude dít. Dneska tady není šéf Marco, ale nějaká šéfová. Píše na tabuli názvy knih (italských), které si prý můžem nastudovat. A přes hodinu trvá, než se dostaneme k prezentování. Jdeme na řadu hned na začátku. Naštěstí. Daleko lepší by bylo, kdyby to byla normální konzultace, kde bychom se dozvěděli, co máme předělat a dodělat, ale takhle je to takové divné. Tak jsem zvědavá, jak dlouho mě to bude bavit tenhle ateliér.

Po polední pauze už se tam nikdo z naší skupinky nevrací.

Jedu domů a pouštím se do velkého jarního úklidu. Gala taky. Přestavěla si všechen nábytek v kuchyni, se kterým se dalo hýbat. Ledničku posunula blíž ke dveřím, botník ke koupelně, přehodila postel a stůl - takže když se otevřou dveře, je postel první věc na ráně. No prostě změna k horšímu. Co už.

Vařím těstoviny a omáčku z rajčat, cukety, cibule a tymiánu. Docela dobrá věc. K večeru přichází Gale na návštěvu nějaký spolužák. A později pak za mnou Katarina. Tolik lidí v tomhle bytě, neuvěřitelné! Je to fajn, povídáme si hodně dlouho do noci, jíme polníčkový salát s tuňákem a vajíčkem a rajčaty a cibulí a pijeme víno. A Gala klepe na dveře, jestli si prý můžou půjčit kousek vína. Tak půjčujem žejo.

No a protože už je hodně hodin a zítra je sobota a stejně na mě ty budíky nefungujou, tak jdu spát a žádný si nenastavuju.