Prostě neděle

Pro neděle je typické, že se špatně vstává po sobotách. Ale já jsem dneska nějak čilá. Snídám a věším prádlo a chystám se na výlet do Monzy. Okolo poledne vyrážím na nádraží Garibaldi a jedeme vlakem asi 20 minut na sever. V Monze je okruh Formule 1 pro italskou velkou cenu. Ale my máme jiné cíle.

Chvíli se motáme ve městě, koukáme na kostely a obchody a pak se přesouváme na sever města do obřího parku. Leháme si do trávy, koukáme kolem sebe, obědváme a povídáme si o všem možném. Myslím, že to bude moje oblíbená destinace, až bude v létě vedro a miliony turistů. Park je vážně hodně rozlehlý a my jsme zas rozleželé, takže se z našeho místečka kousek za vstupem ani nehnem.

Jsou tady všechny kategorie lidí od rodin s malými dětmi, přes mladé lidi, co hrajou fotbal až po přestárlé "modelky" v podivných outfitech. Chvíli si kreslím, fotím další fotku do školy, čtu si, obě pak nějakou dobu spíme.

A když už toho máme dost, přesouváme se do kavárny. A pak někdy v půl deváté na vlak a do Milána. Já jdu ještě na velký nákup a protože má Gala dnes narozeniny, kupuju pro ni sušenky s čokoládou, jahodovo-limetkovou marmeládu a kytku v květináči. Doma to tak trochu balím do nějaké dárkové formy. Má z toho takovou radost, až je to legrační. Vařím si omeletu s bazalkou a rajčaty a přesouvám se do postele. Skypuju s Honzou a pak se všemi, kteří jsou u nás v Praze na večírku. Jsou to hrozní lidi. Poprvé na se na erasmu opiju s nimi z postele a přes skype. Sranda no (mami, tohle nezapomeň cenzurovat babičkám! dík).