Prada

Takže jak se tady mám? Je tu čím dál tím víc hnusné počasí. Nevadí. Vydáváme se ještě jižněji než včera - do muzea Fondazione Prada. Nově opravený a dostavěný kus krásné architektury od studia OMA. Takže jestli jsem včera doporučovala Symbolismus a bar, dnes měním na tohle. No vážně, úplná pohádka pro architekty. Přestože je venku opravdu odporně, nejde si pomoct a procházíme z jednoho krásného objektu se skvělou výstavou do dalšího krásného objektu se skvělou výstavou přes perfektní venkovní prostor.

Nad vším tím krásnem si trůní opravdovým zlatem pozlacená Torre, kterou fotíme ze všech stran, zvenčí i zevnitř. A jaká to teprve bude krása, až se od ní bude odrážet sluníčko! Fakt se těším!

Nejen že je to objekt plný dobrého moderního umění (spoustu děl a také samotné výstavy zde dělala polská umělkyně, kurátorka atd. Goshka Macuga), mají tady taky skvělou kavárničku. A protože je tak skvělá, chtějí si sem sednout všichni vymódění návštěvníci galerie. Na stolečky se teda čeká fronta, ale pokud je někdo méně náročný (jako třeba my), vystačí si s křesílkem, dobrým capuccinem a nejlepšími panini na světě.

Asi jsem se o tom už zmiňovala, ale venku je vážně strašné počasí. Takže s radostí ze skvělé architektury a umění míříme domů. Cestou se stavíme do obchodu pro něco dobrého na zub. K večeři si vaříme těstoviny s pestem a šalátik a protože je to poslední večer s Honzou, dáváme si taky prosecco. A víno. A film. A spát.