Posílám vám pozdravení po nebeské poště...

Teď už se mi fakt vůůůůbec nechtělo psát, ale nakonec jsem si řekla, že když to dnes nenapíšu, tak kdy, že? No… takže co se vlastně dělo?

Probouzíme se do deštivého rána… Venku je chladno a jako každý první pracovní den se nám nikomu moc nechce… Ale odjíždím s nějakým dobrým pocitem. A hned v Officu se dozvím, čím to je. Přišel mi balík! A dopis! Juchuchůůů! http://www.youtube.com/watch?v=I0ENkt_qn9Y Písnička je trochu opačně a smutná, takže si představte, že mi do Ameriky přišlo psaní, které mi udělalo velkou radost :) Taťkův dopis (jako vždy) pobavil a dojal… A co že je v té velké krabici? Spousta mouky na chleba (už máme toastů plné zuby), droždí (abychom si mohly upéct něco kynutého), kypřící prášek… a iPhone ;) Takže už budu připojená na internetu snad i v práci (ticho, ať o tom nikdo neví) a taaak a prostě z toho mám radost a už koukám na nejrůznější kryty… Ale ještě s tím vůbec nic neumím :D Takže ať se Lukáš (bratranec) pěkně těší na mých milion pět otázek. S technikou nějak moc nekámoším (to dokazuje i notebook, který se neustále odpojuje od internetu).

Vůbec je to dneska nějaké fajn… S Jeanou si povídáme, dostávám dýško (což mi připomíná, že jsem si ho nechala ve vozíku), oběd jsem si uvařila mňamózní…

Doma se vrháme na pečení bublaniny! Před pár dny totiž na pokoji při odjezdu někdo nechal třešně nebo višně a tak je musíme nějak zpracovat…

Konečně česká buchta! Tady by si na tom ale místní asi vůbec nepochutnali. Není to sladké (místou dvou kg cukru je tam jen jeden hrníček), žádná zmrzlina, žádný puding, je to suché… Ale je to prostě skvělé! A už se těším na snídani! Bude to jako když si do Prahy vezu maminčinu nebo babiččinu buchtu na snídani :)