Opravdový den první

Takže dneska to opravdu začíná. Do školy jdu na dvanáct, do té doby se válím, studuju italštinu, foukám si vlasy a jsem čím dál tím víc nervózní, že to nenajdu, že se mi tam nebude líbit a že nebudu mít žádné kámoše. V 11 vyrážím na metro. Venku je krásně a tak vytahuju sluneční brýle. Takhle jsem si tu Itošku představovala!

Asi vypadám jako místní. V naší ulici se mě ptají, jestli nevím, komu patří to auto, co tam tak blbě parkuje (nebo aspoň tak tomu rozumím), cestou na metro mě zastavuje paní, aby se zeptala na cestu, ve stanici metra zase nějací cizinci chtějí vědět, na kterou stranu mají jet a na peronu se ptá pán, jestli se tady tím metrem dostane tam, kam chce. No a já nikomu nic neporadím, protože mám co dělat sama se sebou žejo.

Vystupuju o tři stanice dál na Piola a jdu do školy. Dnes máme sraz v budově č.25 - ta je na úplně opačné straně kampusu. No že by to tu bylo nějak hezké se asi říct nedá. Je to takové italské prostě. Sportoviště pěkné mají, tak se třeba do něčeho pustím - možná zkusím to rugby, když znám pravidla a mám ramena.

Přicházím s 20ti minutovým předstihem (sama se nepoznávám) a tak si ještě čtu venku (abych vypadala jako pořádná intelektuálka). Kolem jde zrovna nějaká Češka s rodiči a maminka ji, asi v domnění, že jim nikdo nerozumí, peskuje, že nechala něco na poslední chvíli. Hihi

Uvnitř je nás asi… no hodně. Třeba takových 100. Všichni jsme tady na erasmu na architektuře. Masovka. Nevadí. Kontrolují si nás podle seznamu a pak usedáme do auly. Asi 10 minut trvá, než se jim podaří spustit počítač a projektor. A v tomto duchu se nese celá informační schůze, na které se vlastně nic nedozvídám. Od zítřka si máme zapisovat předměty a 7. nám začíná škola. Po necelých dvou hodinách opouštím aulu. Cestou ke dveřím se zapovídám s nějakou slečnou. Chvíli se bavíme o tom, jak jsme se nic nedozvěděly a jestli musíme vyřešit ještě nějaké dokumenty. Pak se mě ptá, odkud jsem. A když slyší Czech Republic, začíná se smát - je totiž zo Slovenska. Studuje vo Viedni.

Jdeme na kafe a pak chvíli chodíme po městě (chci si koupit una tazza grande = velký hrnek) a asi 3 a půl hodiny si povídáme. Plánujeme společný výlet - nejdřív do IKEA, pak do Bergama a do Como. Myslím, že to bude fajn. Katka (tak se jmenuje) mluví dobře italsky (nějakou dobu žila s rodinou v Itálii, ve Švýcarsku a ještě někde), takže až prý budu chtít přejít z češtino - slovenčiny na italštinu, není problém :)

Rozcházíme se na Plaza Venezia. Vydávám se známým směrem (který je špatně, takže se pak zase vracím), trochu si něco nakoupím a jdu domů.

Io mangio una cena - la uova fritto e ricotta e insalata. Buon appetito, Bibiana! Grazie, Bibiana!

Buonanotte, tutti!