Oh Happy Day!

Dnes už mě nic nebudí, málem ani budík ne. Nakonec vstávám a při snídani si konečně píšu s pár lidmi. Ten časový posun je vážně na prd. Čas, kdy nejvíc nestíhám, je zároveň tím jediným, kdy se potkáme. Teda pokud byste nebyli ochotni si hezky po ránu (třeba teď, když máte 7 ráno a já 10 večer) popovídat, což asi ne :D

V práci asi nic moc nového, jen jsem dneska neuklízela jen na Main Lodge, ale i na Gardners. Co je co, můžete zjistit na http://www.sunmountainlodge.com/ . SML nabízí 3 typy ubytování - Main Lodge, Gardner a Mt. Robinson, které je nejluxusnější (a ještě jsem tam nebyla). Prostředí je vážně moc hezké, však já to někdy vyfotím :)

Dneska jsem taky vyřídila veškeré papírování a telefonáty s americkou agenturou, která tady zaštiťuje program Work&Travel. Konečně. Celý den všichni mluví o tom, že v pondělí bude 110°F, což je asi 44°C. Paráááda. Těšíme se moc.

Cestou z práce dnes místo Denči řídím já. A je to docela zážitek. V zatáčkovité cestě se pokouším předjet cyklistu… a všem je nám trochu horko, nejen díky slunci :P Taky si ještě přesně nepamatuju, kam mám kdy odbočit a tak mě Simča naviguje. Mezi její příkazy patří i "toč nahoru doleva" v místech, kde se jinam jet nedá :D Těsně před cílem už ale spoléhá na to, že tady už snad vím, ale není to tak a já odbočuju blbě. Když mě na to upozorní, stihnu ještě takovou pěknou "myšku", takže se všichni v autě posunou vpravo-vlevo a znovu se opotí, ale jsme doma!

Nejzajímavější částí dne je určitě dnešní večer. Trávíme ho všechny v místním Church, což bych nepřeložila jen jako kostel, ale spíš jako "církev" nebo lépe "společenství". Je protestantské. A filmy typu Sestra v akci vážně nekecají! Přijíždíme asi po půl šesté a vítáme se se všemi objetím. Jsou fakt objímací lidi :D a jako hodné holky se hned zapojíme do pomoci s přípravou ovoce na večer. Krájíme melouny, jablka, připravujeme hroznové víno, třešně…

V 6 se všichni přesouváme do hlavní místnosti. V místě, kde bychom v katolickém kostele našli presbyterium, stojí keyboard, spoustu kytar, stojany na noty… Keyboardu se chopí Leslie, kytaru bere Tom a ještě nějaký mládenec :D a k mikrofonům si stoupají dvě paní. A začíná něco spíš podobné koncertu. Všichni stojí, tleskají, zpívají a je to opravdu velmi živé a americké.

http://www.youtube.com/watch?v=r1nNdTyDZEs

Po hodině zpívání (nekecám, je to opravdu 60 minut!) najednou začínají všichni vstávat a objímají se. Nikdo nikoho nevynechá, takže se jen vplétáme do chumlu objímajících se lidí a posloucháme "We're glad you're here!" a vyměňujeme si "God bless you".

Po objímacím maratonu se Tom staví k ambonu a řeční. Střídá jej tam Leslie a pak nějaký další speaker (myslím, že se jmenoval David, ale možná jsem si to spojila jen s tím, že mluvil o Davidu a Goliášovi). Je to opravdu zajímavé a spoustu věcí bych si nejradši poznamenala (občas i slovíčka k pozdějšímu překladu). Pár myšlenek vypíšu později, pokud budete mít zájem si je přečíst :) Všichni jsou velmi emotivní, na můj vkus až příliš. Z davu (rozuměj asi 15 dalších lidí a nás 7 Češek) se občas ozývají výkřiky typu "Thank you, Jeasus!", "Amen!", "C'mon", "Oh yes", "God's grat!" a podobně. I kdyby to celé nic hlubokého nepřineslo (jakože pro mě přineslo), je to rozhodně ten nejlepší způsob, jak procvičit angličtinu (alespoň poslech). V práci to je samé "towel".

Speaker David pak pocítí , že smyslem naší cesty do Ameriky není vydělat peníze… Jsme takoví noví Cyril s Metodějem. Něco na tom, co říká, asi bude. Česká republika už je svobodná a je tak připravená přijmout víru… hm? Najednou se do našeho "poslání" vkládá celý Church. Žádají nás, abychom si všechny stouply dopředu a modlí se za nás. Je to dost silný okamžik. Stojíme vedle sebe a držíme se za ruce a… já mám slzy v očích. David nám taky pouští jedno zajímavé video: http://www.youtube.com/watch?v=7zWKm-LZWm4

Nakonec jdu hrát na keyboard, zatímco se všichni modlí jeden za druhého a postupně opouštějí hlavní místnost do takové jídelny nebo jak to nazvat. Tam nás čekají velké hody. Sušenky, skořicoví šneci, bábovka, ovoce, nachos, omáčka, sýry… A všichni sedáme ke společnému stolu a společně si povídáme. Češtinu nejprve někteří řadí ke germánským jazykům, ale když jim pak něco česky řekneme, moc se jim líbí a přirovnávají ji, tradičně, k ruštině.

Domů přijíždíme až před desátou večer a já rovnou sedám k počítači, abych vás mohla zásobovat novými informacemi. Jsem ale z dneška vážně dost unavená, takže to balím a naschle-čus-ahoj!