No Water

Ráno vstávám o 40 minut později, než jsem chtěla. Měla jsem v plánu být ready komunikovat s ČR, ale všichni jste někde v háji! Stejně bych to nestihla :D

Dnes v práci zase změna. První den jsem strávila s Adél a Verčou, druhý s Jančou a Denčou a dnes jsem s Jeanou (čti džína. Prostě jako by se to psalo spíš Gina, akorát s dlouhým i). No a řeknu vám, je to teda fičák. Máme 12 Turn Overů a 5 Make-upů, což je fakt dost. Celé patro. A Jeana je děsně rychlá. Zatímco já stihnu ustlat jednu postel, ona má hotovou celou koupelnu. V průběhu dne se zrychluju a pak už stíhám ustlat za čas její koupelny jednu a půl postele :D no jo, malý krůček pro Housekeepera, velký skok pro mě.

Na oběd jsem domluvená s Denčou - dáme si pizzu na půl. Je ale zmrzlá a má se péct v troubě, ale v breakroomu máme jen mikrovlnku. Tak se zeptám spoluobědvajícího, kde že vzal včera tu pizzu on a obratem mě vede nahoru do kuchyně. (Kateřino, snad jsem konečně našla místo, kam schovávají všechny mladé americké chlapce :D). Pan kuchař nám na pizzu přidá ještě nějaký další salám a sýr, abychom to měly ještě lepší, než jak na obalu píše Tony. Když mu děkuji, opáčí, že ne, že to on děkuje mi (když pak později nakupuji, přemýšlím, že budu jíst už jen věci, se kterými budu muset do trouby :D). No je to docela ucházející krmě :P Daleko lepší je ale místní pizza, kterou si vyžadoním od dalšího spoluobědvajícího kuchtíka. Někdy obětuji svou hodinovou sazbu (třeba tu za hodinu sezení a povídání si v prádelně) a dám si k obědu nějakou dobrotu tady.

Po práci chvíli pátráme po klíčích - laundryguys si půjčili naše auto a klíče nám chytře zamkli v prádelně, kam se nemůžeme dostat. Teda, pátrá pár holek, my ostatní se válíme v trávě, což se mi stává osudným, jelikož se na mě přemístí asi polovina mraveniště. Celou cestu domů se těším, až vlezu do sprchy a smyju je ze sebe. ALE! Nevlezu… neteče voda. Neznámo proč. Nemůžeme se nikomu dovolat a tak jedeme do kostela za Tomem, který nám zavolá nějakého opraváře, ale hned nám říká, že na to nemůžeme moc spoléhat, že zkrátka neví, jestli dorazí… má sice pracovní dobu, ale u těchto pánů prý hard to say.

http://www.youtube.com/watch?v=Ko7E8hT1bgQ

Jedeme tedy s Denčou a Adél do Twispu - městečka za Winthropem - do obchodu. Posledně jsem si totiž nakoupila tak fajně, že bych jedla k obědu jen ty stejné těstoviny se stejnou omáčkou (a to, co vyžebrám ). Kromě nepostradatelných věcí jako je rýže, kukuřice, jogurt nebo zelenina odcházím taky s Pringleskama (2 za $3, no nekup to!), nachos, sušenkama "něcojakooreo" a samozřejmě mraženou pizzou ;) nákup máme velký a tak (určitě proto!) upoutáme pozornost mladého prodavače, který nám ho zaveze až k autu a taky ho tam pěkně a ochotně vyskládá. Čeští prodavači by se mohli učit. A to myslím vážně. Mají tady takovou dobrou vychytávku. Hned před sebou má každá prodavačka takový stojan s taškami, takže vše, co nakóduje, skládá rovnou do tašky (často papírové) a zákazník už tak nezdržuje další za sebou a nemusí se s tím štvát.

Po návratu zjišťujeme, co a jak s vodou. Přijel opravář. Zeptal se Janči, jestli máme problémy s vodou. Odpověděla, že ano. No a tak nasedl do auta a odjel. A - voda teče. Sice rezavá, ale to se postupem času zlepšuje. Vybalujeme nákup a vaříme (mami, zase jsem pobavila trikem "rýže do peřin". Tohle nikdy nezklame). Pak mi Janča manikurními nůžkami ostříhá ofinu a na závěr jdu pořídit ještě pár fotek okolí, abyste měli lepší představu, kde že to vlastně žiju :)

  

  

Tento obrázek potřebuje trochu dovysvětlit. Když začala voda znovu téci, zapnuly jsme zavlažování (bylo nám to dáno příkazem. často tady bývají požáry, tak se tomu snaží všemožně předejít). A je to takové 3 v jednom - zavlažuje trávník, myje okno do kuchyně a myje auto (zdokumentováno na této fotografii).