New York, New York

Adél s Verčou se chtějí trochu prospat. Můžou si to dovolit. V New Yorku jsou až do 23. září. Zato mě čeká poslední celý den v tomto městě. Vlastně v tomto státě! Teda v celých Spojených Státech! Zítra už totiž čeká odlet domů!!! Proto vstávám trochu dřív než ony a něco po deváté vycházím do města. Je krásně. Svítí slunce a je teplo. S dobrou náladou procházím po Driggs Street směrem k metru. Kupuju si kafe a pokračuju dál. Najedno mě ale přiláká hudba. Klavír. http://www.youtube.com/watch?v=4qAAPRbRSc0 Line se ze starožitnictví. Nejprve si myslím, že tam opravdu někdo hraje. Vcházím do obchodu a úplně na mě dýchnou vzpomínky, které v sobě skrývají všechny ty už zapomenuté kousky. Je to velké vetešnictví, kde můžete najít všechno. Od porcelánových figurek přes oblečení až po nábytek nebo malou loďku. Ale taky ramínka za dolar nebo staré fotky za čtvrťák. A taky spoustu osamocených hrníčků, polorozbitých židlí, ubitých lampiček nebo dílky z křišťálového lustru. Člověk se tady může klidně ztratit. A nebo taky najít. Pomalu procházím uličkami a jen tak bezmyšlenkovitě koukám na všechny ty drobnosti kolem. A jak už to tak se mnou bývá, měla jsem prostě štěstí. Občas mě prostě obchody vtáhnou dovnitř a já, aniž bych po něčem opravdu pátrala, nacházím přesně to, co jsem nemohla sehnat. A tak, tati, těš se! Můj zatím nejkrásnější zážitek z New Yorku obohatí snad i tebe :) Když platím u pokladny, ptám se, co je to za hudbu. Philip Glass. Jako kdyby skládal tady…

Jelikož se mi nechce celý den tahat se svým úlovkem, vracím se těch pár bloků zpátky na byt. A to už pak nemá smysl, abych někam jela sama a tak se rozhodnu vyjít až s holkama. Čekání vyplňuju psaním pohledu domů. Sice dorazí později než já, ale tak nemůžu pokazit svůj zvyk - napsat domů odevšad, kde to jde :) Potom už společně odcházíme znovu stejnou trasou, kterou už jsem dnes skoro celou absolvovala. Úspěšně se mi daří projít kolem starožitnictví, ale stojí mě to nějaké to přemáhání! Nastupujeme do metra a jedeme na Canal Street.

Místo toho, abychom ale vylezly na ulici, ocitáme se v lobby Chrysler Building. Je to po Empire Building a Bank of Amerika Tower třetí nejvyšší budova New Yorku. Po svém otevření roku 1930 jí však patřilo prvenství. To jí ukradla právě Empire State. Budova Chrysler má 77 pater a 319 metrů. A je to, dle mého, nejkrásnější mrakodrap v celém New Yorku!

Odtud pokračujeme k budově nejvyšší. Mrakodrapů je tolik, že ani na nebe skoro nedohlédneme. Zdálky se zdá Empire State Building nějaká malá. Rozhodně se netváří jako držitelka prvního New Yorkského místa co se výšky a slávy týče. Když ale přicházíme blíž, začínáme věřit, že je to pravda. Kolem se to hemží pochybnými prodejci lístků a my vstupujeme do mramorového přízemí této dámy. Procházíme přes různé kontroly, brány a vstupy, až se dostáváme k prodeji lístků. Než se dostaneme do pater budovy s rozhledem na město, procházíme spodní částí, která je věnována vysvětlení systémového fungování budovy. Vše je znázorněno na opravdu krásně graficky provedených schématech a animacích. A je tam tolik informací, že vám nic neřeknu :D Potřebovala bych to vidět několikrát, abych si to opravdu zapamatovala. Jen třeba takovou zajímavost - když v kanceláři není potřeba, aby zářivka svítila, sama se ztlumí. Snaží se taky co nejvíce využívat slunečního světla. V budově se tak různě mění světlo i teplota dle potřeby a přítomnosti lidí.

A pak už fičíme výtahem do 80. patra. Vážně fičíme! Je to takové tempo, že byste řekli, že jste vyjeli teprve třeba 5 pater a ono jich bylo daleko víc. V osmdesátém patře je spousta bannerů, na kterých je pro změnu k vidění to, jak se budova stavěla a otevírala, jaké měli třeba účty a taky části technických výkresů. Šlo jim to překvapivě rychle! Tuším, že 4 patra za týden. A pokud se nepletu, stála $25.000.000. Čeká nás ještě dalších 6 pater do naši cílové stanice. Lidí je tu jak psů, ale není se čemu divit. Výhled na New York shora je prostě něco, co člověk nemůže vynechat! Při pohledu dolů vidíme, že se tady stále něco staví. Moc sice nechápu, kde pro to najdou místa, připadá mi, že je zastavěný každý centimetr čtvereční. Ale vzhůru to jde pořád, že… Je to krapet jiný pohled než z ostravské radnice! Ale úplně vzpomínám na naši rodinnou tradici - na začátek školního roku jdeme na radnici kouknout na město z výšky. Kdybychom bydleli v New Yorku, chodili bychom tady.

http://www.youtube.com/watch?v=-dehIKue4to

Vydržely bychom takhle koukat asi dlouho, ale chceme taky vidět ještě něco jiného. A tak sjíždíme dolů, procházíme přes Gift shop (mají to tak chytře udělané, že se mu opravdu nedá nijak vyhnout) a jdeme pár ulic na jih. Co že tady stojí? Další building - Flatiron. Prý nejfotografovanější místo celého města. Rohová budova. Oproti předešlým dvěma docela prcek. Ale když ji roku 1901 s obavami kritiků, že ji vyvrátí vítr, otevírali, patřila prý k jedněm z nejvyšších. Teď tady stojí jako pilíř a hezky rozčesává pátou avenue na dva prameny.

Jelikož před sebou máme ještě nějaké to chození, rozhodneme se ulehčit našim nohám a kousek se vezeme. Dáváme si sraz hezky po americku na rohu South Central Park St a 5th Ave. Holky se jdou vyplácnout do parku a já mířím do MoMA (Museum of Modern Art). Blanka mi půjčila svou permanentku a tak se vyhýbám čekání ve frontách a taky placení a vyjíždím rovnou do 4. patra. Je tady k vidění spousta krás. 

Začínám hezky americkou vlajkou Jaspera Johnse a vidím taky Marylin Monroe nebo

Cambellovy polévky Andyho Warhola či Lichtensteinovy komiksové zvětšeniny. A spoustu dalšího. Mám na celou galerii bohužel jen 2 hodiny a tak dle rady průvodce navštěvuji ještě jedno doporučované patro - páté. Tady pro změnu žasnu nad Picassem, Duchampem (vážně tady visí lopata "Před tím než zlomená ruka") nebo Matisem. Vidím tolik krásných a slavných děl, až z toho opravdu nemůžu dýchat. A každou chvíli mám blíž a blíž k tomu, abych se radostí rozbrečela. A to se nakonec opravdu děje - když sedím před Monetovými Lekníny. Pamatuju si, jak jsem je viděla před třemi a půl lety ve vídeňské Albertině a co to ve mně zanechalo. Ten pocit se opakuje. Je to prostě… nemám slov!

Ve zbývajícím čase ještě nakouknu do šestého patra, kde zrovna probíhá dočasná výstava děl architekta Le Corbusiera. A pak mě odsud bohužel vyhánějí. Gift shop mají ale cyhtře otevřený déle než galerii. A já se tady samozřejmě nějakou dobu zdržím. Málem odcházím s několika bločky, kalendářem, podložkou pod jídlo, hrníčkem, knihami a plakáty. Ale protože vím, jak vypadá můj kufr (a hlavně kolik váží), kupuju nakonec jen pár pohledů a tmavě růžovou placku MoMA.

Nadšená a plná dojmů, hezky hrdě s plackou na hrudi si to šinu na místo srazu. Holky po smluveném signálu vzájemného prozvoňování se taky přicházejí. Sedáme si na lavičku a já si dávám hlavní jídlo dnešního dne - tousťák a mini vídeňské párečky z konzervy :D Spojujeme se s Denčou a Jeníkem a po půl hodině se k nám přidávají. Mezitím píšeme pohled naší drahé Majdě a Simči. Holky, ani nevíte, jak nám tu chybíte! Strašně často na vás vzpomínáme a smějeme se nad společnými zážitky. Používáme taky přirovnání "Jsi jako Simča za volantem" - rozuměj pořádně rozverná! Všichni máme chuť na něco dobrého a tak nasedáme na subway a jedeme k Union Square. V parku tady u stolečků sedí nejrůznější lidé a hrají spolu šachy. Vypadá to krásně! A my jdeme do Whole Foods - velkého obchodu plného dobrých a zdravých věcí. Mají tady třeba normální pečivo! A taky strašnou spoustu ovoce a zeleniny! Vybíráme tady nějaké drobnosti pro Blanku s Jankem a Mine, abychom jim za to ubytování něco malého nechali a každý z nás odchází s nějakou dobrotou. My si s Adél dáváme na půl velký muffin s obří posypkou. Verča má takový kelímek asi s jogurtem, ovocem a piškotem. A Jeník s Denčou využívají další částí Whole Foods, jídelny. Můžete si tady do krabičky nabrat nejrůznější maso, rýže, těstoviny, saláty a výběr je opravdu nepřeberný. Cena je jednotná za krabičku a tak Jeník fikaně bere samé maso a kupují si k tomu bagetu.

Protože ale chceme s holkama aspoň dnes stihnout Blanku, než usne, nemáme už čas na to, abychom si spolu všichni někam sedli a tak se Adél s Verčou s Denčou a Jeníkem loučí. Já budu mít ještě příležitost se všemi zítra. My tři pak jdeme na metro a jedeme do Brooklynu. Dnes jdeme nějakou jinou ulicí - tou, kterou jsme asi měli chodit vždycky. Bedford St je prý nejznámější a nejoblíbenější ulice celého Brooklynu. A vážně to tady žije! Malé hospůdky a vinárny, obchůdky, květinářství a samozřejmě prádelny. Jo, dokážu si představit, že žiju v New Yorku. A i když jsem toho zatím vážně moc neviděla, myslím, že můžu s čistým svědomím říct, že bych si vybrala Brooklyn!

Večer tedy konečně chvíli sedíme a povídáme s Blankou a Jankem. Už bylo taky na čase jim představit Verču s Adél, když jim budou doma bydlet až do pondělí :D Bavíme se o všem možném a dostáváme se taky k otázce, proč se New Yorku říká Big Apple. A ono pro to normálně není jednotné vysvětlení! Je mnoho teorií. Jedna tvrdí, že velké jablko bylo odměnou pro vítězné koně na místních závodech. Další zase, že je jablko znakem prosperity, růstu a plození. A jiná pro změnu tvrdí, že se to vyvinulo z toho, jak bordelmáma (já nevím, jak se to řekne slušně) Eva říkala svým "svěřenkyním" - Apples of Eva.

Blanka, Janko a Adél pak jdou spát a my s Verčou pořádně ponocujem. Každá ale spíš sama, jelikož obě máme něco na práci. Verča tvoří fotokoláže, které musí poslat do zítřka do tisku. A já se balím. Jako tradičně až někdy do 4 do rána. Nemůžu si pomoct, ale ono to prostě jinak nejde! Chudák Janko, který nemůže díky úplňku spát, musí vždy, když vyleze z ložnice, překračovat kupu věcí, které má rozložené všude kolem sebe. To je zkrátka můj systém: Všechno vyskládat, roztřídit a hezky uložit. A taky si napsat, komu co patří. Nějak jsem se s tím nakupováním rozjela! Pro některé mám víc dárků, než jsem vůbec tušila :D

Verču jsem poslala spát k Adél, ať ji svým dlouhým balením a brzkým vstáváním neruším. A tak si stelu hezky na gauči. A už je to tady - má poslední noc v Brooklynu. V New Yorku. Ve Státech. Zítra už hurá domů. Hurá!