New York!

Sotva rozlepím oči, rozhrnu závěs a vykouknu ven, řeknu si jen MILUJU NEW YORK! http://www.youtube.com/watch?v=oMX1sc3eOTE Jsem jím uchvácena. Ty žebříky a schody zvenčí budov mě dostávají. Cihlové stavby. A slunce. Snídám řecký jogurt s vločkama a teplý čaj. Je tady nějak chladno. Oproti Vegas, kde jsem byla celou noc venku v šatech na ramínka a těšila se do každé klimatizované budovy… Jak to přežiju doma v ČR, to opravdu netuším.

Se skupinou z New Jersey máme sraz v 9 na Union Square, odkud plánujeme jet na Statue of Liberty. Bobišci ale dojeli až po druhé hodině ráno a tak všichni zaspali. Proto měníme plán a setkáváme se až o dost později u 9/11 Memorial. Je to pomník obětem teroristického útoku z 1. září 2001 (a taky šesti obětem z roku 1993). Musíme projít kontrolou jako na letišti. A já s sebou samozřejmě automaticky tahám svůj nůž. Naštěstí není problém ho jen odevzdat a s lístečkem si ho po prohlídce vyzvednout. Památník je opravdu krásný. Jsou to dva velké bazény čtvercového půdorysu, které přesně kopírují stopy Dvojčat. Padají zde 30ti stopé vodopády. A na okrajích jsou vypsána jména všech obětí. Ne jen tak ledabyle, ale podle toho, kde se nacházeli (v letadlech, v severní či jižní věži, …) a také podle toho, jaké mezi sebou měli vztahy. Kolem se staví další mrakodrapy. Nové budovy mají přerůst všechny ostatní v New Yorku. Twin Towers byly nejvyššími stavbami Spojených států. Teď prvenství zase patří Empire State Building.

Konečně se potkáváme se zbytkem skupiny a vydáváme se na Wall Street. 

Více než kravaťáky se to tady ale hemží turisty. Proto je dost náročné udržet osmičlennou skupinu pohromadě. Často tak na sebe někde čekáme a všem nám to začíná pěkně lézt na nervy. Podle toho taky vypadá celková nálada. Všichni ale máme společný cíl - dojet na Liberty Island, abychom viděli tu slavnou Sochu Svobody. Z Wall Street jdeme podél vody až do Battery Parku, kde si kupujeme lístky na Ferry. 

Ani tady však nemůžu s nožem a bohužel mi ho nikdo nechce uschovat. Spoléhám na listí pod křovím v parku. Pak už nastupujeme na trajekt a vyjíždíme. Trochu to s námi houpe a dost fouká (s přiblblou ofinou si ani nemůžu udělat hezkou fotku), ale máme krásný výhled na Manhattan a Sochu.

Vystupujeme na ostrově a jdeme k té velké slávě. Je nějaká menší, než jak to vypadá ve filmech a na pohlednicích! Ale je tu. A má oheň pozlacený dvaceti-čtyř karátovým zlatem. Fotíme tisíc pět fotek a ještě kupu k tomu ve skoku. Pak s winthropačkama (až na Denču, která nějak zapomněla) vytahujeme bublifuky, které jsme dostaly na Vánoce od Leslie a Toma a snažíme se udělat hezkou fotku u Sochy Svobody. Zapomněly jsme na to totiž v Grand Canyonu a kdo ví, jestli ještě budeme mít příležitost spolu něco takového udělat.

S Adél a Jančou pak jdeme ještě do Gift Shopu a ostatní mezitím míří k trajektu. Myslíme si, že už jsou všichni tam, ale Peťa s Nikčou nám tvrdí, že na nás ostatní čekají na ostrově. My jsme je ale nikde nepotkaly a tak se jde Adél kouknout. Denča, Jeník a Verča jsou ale opravdu na palubě. A než se Adél vrátí, naše loď vyplouvá. Už máme toho věčného čekání na sebe plné zuby a tak se rozpojujeme na NJ a NY skupinu. Já tak spolu s Verčou čekám na Adél a jdu mezitím hledat svůj nůž. Už má ale bohužel jiného majitele :( Snad je nějaká New Yorčan šťastný… Já teda nejsem. Sním aspoň tousta a pak jdeme na metro, abychom se posunuly k dalšímu bodu naší cesty. Cestou se zastavujeme v nějaké fast foodu. Verča si dává hranolky s chilli a já pepperoni pizzu. Pak už konečně vstupujeme do Subway a blížíme se k Brooklyn Bridge!

Po brooklynském mostě se dá hezky jít pěšky nebo jet na kole. Nad šesti pruhy pro automobily je totiž jeden středový, kudy můžou lidé chodit, běhat, cyklit a jinak se pohybovat. My ho přecházíme víc než do poloviny a je to vážně krásný zážitek. Cestou zpátky už je nám ale trochu zima (jako na tom Golden Gateu! Taky jsme pěkně kosli!), máme žížu a chce se nám čůrat. Procházíme teda parčíkem a vstupujeme na Broadway! Zapadneme do prvního Starbucksu, kde si objednáváme klasicky Caffee latte pro Bibianu (a poprvé mi na kelímek opravdu napíší mé jméno!), Salted Caramel pro Veroniku a Mocha pro Adelu. Sedáme si na parapet a popíjíme konečně něco teplého. Pak pokračujeme po Broadwayi směrem na Times Square. A potkáváme obchůdek s různými New Yorkskými pohledy a blbinkami. To je ještě dobré. Ale za chvíli přicházíme k Outletu. Už z dálky voláme "neee" a doufáme, že je zavřeno. Ale ono NENÍ! A tak samozřejmě zavítáme dovnitř a odcházíme každá o pár dolarů lehčí. Adél ale nese nové Conversky (a já vlastně jedny taky, ale ne pro mě, Terezko), Verča QuickSilver rifle a já nějaké to tríčo.

Protože už je vážně pokročilý čas, dojíždíme k Times Square metrem. Je v něm vždycky takové vedro, že se to prostě nedá vydržet! Ale pěšky by nám to trvalo děsně dlouho. Když vylezeme z podzemí, dostáváme se na ozářené místo. Neonové nápisy ustoupily velkým obrazovkám. Všechno tady bliká, svítí a hýbe se. A jezdí tady spousta žlutých taxíků! Žasneme. A taky trochu hladovíme. Teda aspoň Adél, která si s námi nedala nic nezdravého ve fast foodu. A proto míří k pouličnímu stánku a já ji pak následuji. Ale ono to vážně vypadá docela zdravě! Dáváme si kuře s rýží. Pokračujeme pak po Broadwayi směrem vzhůru a v jednom obchodě zahlédneme Denču s Jeníkem. Zázrak! Holky prý sedí na červených schodech. A tak se opravdu všichni potkáváme. O schod nad námi sedí dva kluci ze Slovenska. Svět je malý. Povídáme si, co jsme dnes viděli a já u toho pojídám svou pouliční dobrotu. Pak nás jeden slovenský chalan vyfotí. A když ho chci požádat ještě o jeden pokus, začnu na něj automaticky mluvit anglicky. Sranda no :D

Janča objevuje další (relativně) levný obchod a tak tam všichni míříme. A pokud jsem se někde nepřepočítala, mám díky jeho návštěvě dárky snad pro všechny! Doufám! Jestli ne, tak sorry. Ale já už nikomu nic nekupuju! Nejspíš. Před obchodem se pak loučíme s Nikčou a Peťou. Zítra odlétají domů a už se asi neuvidíme (teda myslím tady v USA). A potom už jdeme zpět na metro a jedeme do Brooklynu. Cestou se málem počůrám. Fakt že jo. A tak si pak se značnou úlevou sedám k počítači, snažím se naplánovat něco na zítřek a píšu blog. A víte, čeho si pak všimnu? Že je půl třetí ráno!!!