(ne)internetová středa

Ráno vstáváme s Galou zhruba ve stejnou dobu a tak se poprvé musíme v malém bytě nějak zkoordinovat. A docela se nám to daří. Balím si do aktovky počítač, blok a oběd a vyrážím do školy. Je zataženo a trochu jakoby čerstvo. No prostě jako když se vstává strašně brzy ráno, za kuropění, na devátou. Když přicházím do auly, je tady ještě celkem ruch a poloprázdno. A takhle to zůstává až do příchodu přednášejícího s 20ti minutovým zpožděním. Držím vedle sebe místo Katce a koukám ke dveřím pokaždé, když se otevřou. Je to totiž ta italská přednáška. Už začínáme a ona pořád nikde. Aspoň že jsem si sedla dostatečně dopředu, abych viděla na texty v prezentaci (které jsou anglicky). Občas pochytím i něco z italského přednesu (edukacióne, propaganda, arkitetúra, simpličitá) a dělám si pilně poznámky. Po přestávce si ke mně přisedá Káťa, kterou zdržela nemoc. Něco jí sedlo na průdušky a nemůže se toho zbavit. Otrava.

Po přednášce zůstávám vlastně až do večera ve škole kvůli internetu. Zpracovávám úkol do Základů památkové péče, komunikuju se světem, koukám na dvtv a těším se, až tohle budu moct dělat z pohodlí postele.

Když už v budově zůstávám jenom já a uklízeči, shledávám za vhodné vydat se domů. Ranní čerstvo a celodenní zataženo vrcholí večerním chladnem. Doma si vařím cesťáky s pestom k zítřejšímu obědu a omeletu s rajčaty a prosciutem (zapomněla jsem na bazalku) k večeři. Dlouho si povídáme s Galou o všem možném, pak dokončuju práci o olomouckém arcidiecézním muzeu, upravuju text k Současnému umění a chystám si něco k Fotografii, chvíli čtu Hledání ztraceného času, koukám na Black Books a jdu spát. Protože zítra je taky den!