Na střeše

Nastavila jsem si budík na 5, abych ještě něco udělala do aťáku. Hahaha. Je vůbec zázrak, že se nakonec sama od sebe budím v 8, což je tak akorát na to, abychom se obě zvládly vypravit z bytu v devět. Magdu posílám do Prady a jdu do školy. Se zpožděním a se špatným svědomím, že toho na prezentace nemám dost. Hahaha podruhé. Jednak je nás tu teprv polovina a pak taky - udělala jsem toho asi nejvíc z celé skupinky. Například Iro měla všechny naše výstupy sjednotit tím, že jim dá stejnou popisku a udělá prezentaci. Jenže si myslela, a vážně nevím, jak je to možné, že pdf se dá udělat jen z A4 na výšku. Takže strávila celou noc předěláváním našich layoutů z formátů na šířku na nové na výšku. Jenomže prezentace na výšku se přece nedělají žejo. Takže to všechno rychle házím na šířku se spoustou místa okolo, ale aspoň ať si neuděláme trapas. Víme, co máme do příště předělat, dodělat a zlepšit, tak to stačí. A teď už volno!

Jedu domů s notebookem, chystám bagetu s pestem a rajčaty a pak se srážíme s Magdou na náměstí před Duomem. Jdeme si koupit zmrzku (mango a jogurt pro mě, čokošku a lesní ovoce pro M) a stoupáme si do fronty na lístky. Zase. Už jsem úplně vycvičená. Ale přece se někdy na tu střechu katedrály podívat musím, no ne? A dnes je ta řada z daleka nejmenší, co tu kdy byla, když jsem plánovala výstup nad Miláno a taky nejmenší v porovnání se všemi florentskými frontami.

Musím říct, že tu místní katedrálu až tak nemusím. Na gotický kostel je moc tlustá a malá. Na střechu vede jen 280 schodů nebo tak něco. Ale i to málo stačí na krásný zážitek! Sedíme na střeše a je krásně a sluníčko a povídáme si, jako by bylo úplně normální sedět takhle na střeše katedrály. Dokonce si tady děláme selfie. Tentokrát je to dobrodružné pro změnu tím, že kdyby mi foťák spadnul z místa, kam ho stavím, letěl by asi 50 metrů dolů do ulice plné lidí. To se naštěstí neděje. Chvíli se ještě sluníme a potom sestupujeme dolů. Chceme jít dovnitř do duomu. Napadlo by vás, že se tam nesmí se skleněnou lahví na vodu? Ono vůbec nejde o tu vodu uvnitř, ale o to sklo. Prý ji musím vyhodit. Jen si ji schovávám za nějakou ceduli a pak jdeme tedy obdivovat katedrálu zevnitř. A to za to taky stojí. Teď ji začínám mít konečně ráda.

Jdu si nechat vyvolat fotky a Magda jde obdivovat Bramantův kostel Santa Maria presso San Satiro. Teda to jí doporučuju já a pak se máme před kostelem sejít. Ale ona jde do nějakého jiného a diví se, co že jsem jí to navykládala o iluzivní perspektivě a kdo ví o čem, že to nikde nevidí. No není se čemu divit. Já na ni mezitím čekám před tím správným kostelem a píšu jí zoufalé esemesky. Potřebuju vysvobodit. Nějaký Ital si myslí, že jsem tady chudák ztracená. A taky si myslí, že se s ním chci bavit. To, že se k němu stavím zády a moc toho neříkám asi není dost jasný signál. No a ten správný kostel se Magdičce samozřejmě líbí.

Procházíme se městem a na cestu si kupujeme hranolky. Pak docházíme na Colonne, dáváme si pivo, sedáme na schody, užíváme si krásného počasí a šťastného shledání. Pak se k nám přidává Katka a společně se vydáváme na aperitivo do přízemí jednoho hostelu. My s Magdicí si dáváme gin tonic. Katka je odvážnější a zkouší něco s artyčokovým likérem.

Někdy před desátou se rozhodujeme, že půjdeme tančit do klubu Alcatraz. Jenže tam otevírají až v jedenáct. A my s sebou máme foťáky. Takže se domlouváme, že pojedeme domů, Katka se pak pro nás staví a vyrazíme na párty. Ale ona nás nějak přepadá únava. Tak si prej dáme jen šlofíka. Dvacet. Hahaha. Když pro nás Katka přichází, jsme obě rozespalé a neschopné někam vyrazit. Ale protože je venku hezký a vlahý večer, jdeme aspoň na procházku do obchodu. Že si koupíme nějaký cider. Nojo, jenomže on se tady alkohol prodává jen do půlnoci a od 23:45 mají na čtvrt hodiny uzavřené kasy, aby spočítali denní tržbu. A my samozřejmě přicházíme přesně ve třičtvrtě. K čemu tento zákaz vede? K obezitě. Kupujeme si totiž džus a sušenky s čokoládou. Katka pak nasedá na tramvaj a jede domů, my jdeme pěšky. Procházka nás nijak neprobrala, ale báječně se nám teď usíná.