Money Money Money

Majda veze mě, Janču a Denču do práce. Dneska to vypadá na takový běžný pracovní den. Pokojů celkem dost, ale hned od rána se dobře uvolňují, takže to rychle utíká. Když uklízím v pokoji naproti 208, vidím pode dveřmi pruh světla. To znamená, že Charles není upír, protože si odtáhnul závěsy. Uf. Celou dobu mám nastražené uši, abych ho slyšela z pokoje odcházet. No ale nic že! Když vycházím na chodbu, je už ve 208 zase tma a prázdno… Snad se mi poštěstí zítra - Charles odjíždí. Musím ho vidět jinak zvědavostí asi umřu :D

Na jednom pokoji jsem našla takovou podivnou věc. 

Myslím si, že je to asi Wall-eho brácha. Ležel tam ne zemi hlavou dolů vypojený ze zásuvky. Asi mu bylo špatně… Oči měl, chudák, úplně červené… Vůbec je to dnes trochu smutné - na jednom pokoji zase někdo zapomněl medvídka. Ležel tam pod peřinou a plakal :(

Přivezli nám Coca-Collu. Nebudete věřit, ale já ji tady začala pít! Ale jen tu vanilkovou :)

Potkávám se s holkama na obědě a domlouváme se, že až skončím, půjdu se podívat k nim na Robinson pokoje - ty nejluxusnější. Zítra to jsou 4 týdny, co tu jsem, a ještě jsem tam nebyla a ani nevím, kde to je :D Trapas…

V posledním pokoji mě čeká velké překvapení. Dýško. Ale jaké! Adél s Verčou o tom ani neřeknu (ony, chuděry, nemají nikdy nic). Na stole leží $40!!!

http://www.youtube.com/watch?v=WCkOmcIl79s

A to tam ta paní byla jen 2 noci! Jestli se podle toho bude řídit i tajemný Charles, budu milionářka. Hned začnu přemýšlet nad tím krásným tričkem z Gift Shopu. Rozhodně si tady chci na památku nějaké s nápisem Sun Mountain Lodge koupit. Ale jsou fakt drahé. Tohle je po slevě za $30, takže jsem ho včera zavrhla. Ale dnes už zase připadá v úvahu. Půjdu se na něj po dnech volna kouknout s Denčou. A přesně podle teorie babi Lili - pokud tam na mě bude čekat (a pokud mi bude sedět a Denča mi ho schválí :D), tak mi má asi patřit :)

Po posledním pokoji teda doplním vozík a jdu se kouknout k Denči a Janči. Je to tam fakt krásné! Hlavně ty výhledy… No a jelikož už nepotřebují ani pomoct, tak si sednu do houpacího křesla a povídáme si. No a abych tu makačku ještě podtrhla, skypujeme si s Jakubem :D Pak si hezky sednu na sluníčko, koukám na hory a povídáme si. A najednou do pokoje vejde Jeana, aby ho zkontrolovala. Vždycky všechny uklizené pokoje ještě projde, aby bylo vše perfektní. A já se tam tak válím :D No jako já se vážně jindy neflákám! Prostě nejvíc přistižená při činu. Teda nečinu :D

Dnes taky dostáváme výplatu (takže se písnička hodí tím tuplem), ale zase tam nemám ty slibované dva dny, kdy jsem ještě neměla Clock In/Out zaměstnanecké číslo. Takže to snad zítra nějak vyřešíme. Už by to taky chtělo mít zařízený účet, kartu a internetové bankovnictví. Musíme si koupit letenky ze Seattlu do San Francisca a z Las Vegas do New Yorku. A zarezervovat auto. A kempy. A vstupy. A koupit si RayBeny. A Conversky. A vtipné kryty na iPhone. A sluchátka. A bedýnky. A možná malý kávovar na překapávanou kávu, co ty na to, Kateřino? Nehcce se mi vůbec (po Starbucks kávě každý den) vracet k rozpustné :P

Vyzvedne nás Simča a jedeme pro holky k Patterson Lake. Tam se jen vystřídají řidiči (Simča s Majdou zůstávají doma) a jedeme domů. Cestou ještě sjíždíme natankovat a Adél se pokouší umýt přední sklo. Moc to sice nejde, ale i snaha se cení :D

Doma se jen najím a jdu si zdřímnout. Jsem fakt nějaká unavená a zítra musím ještě do práce. Moje zdřímnutí se protáhne do 19:50. Takže si pak jen udělám banánovo-sušenkový milkshake, trochu vytrávím a jdeme s Denčou běhat. Mám úplně vymraženou hlavu - celou dobu, co jsem spala, byla zapnutá klimatizace. Janča s Denčou mají ale pořád v pokoji nesnesitelné vedro, v celém baráku je pořád ještě tepleji, než bychom chtěly, Adél s Verčou tam mají celkem fajně a u mě je kosa. Super. Jsem z toho spaní celá taková… rozespalá, to je to slovo! A tak se mi dnes neběží úplně nejlíp. Trenér nařídil 5 minut rozehřívání a pak pětkrát po třech minutách rychlého a pomalého běhu. Krásně nám to vyjde a jsme za 35 minut přesně před barákem :) Ty tříminutové intervaly jsou tak akorát. Zítra zase rest day, takže si chceme najít nějaké posilování, ať to trochu prostřídáme. Takže co dva dny běhat, co dva dny posilovat, v neděli se přežrat. A tak pořád dokola!

Ještě není ani deset večer a všichni už spí. A já jdu vařit. Dneska je to zeleninová polévka (s bujónem, co mi přišel v balíčku z ČR) a vajíčkem. Už se úplně těším na zítřejší oběd!