Miláno - Berlín - Hamburg

Skoro zaspávám, ještě že mám Honzíka a budí mě, mám pocit, jako bych se stěhovala, cestou na nádraží kafe a italská konverzace, leje jako z konve, autobusem na Bergamo, letím z Gate A14, což je v takové přístavbě, čtu Fabriku od Kateřiny Tučkové, v letadle německé dítě gas-gas-gas-fullen gas!

Letíme, dřímu, tvrdé přistání v Berlíně. Protože jsem měla doletět do Hamburgu, dávám si aspoň hamburger s avokádem (a je to moc dobré), neumím se přehodit ze snahy o italštinu do snahy o němčinu, dřímota, řekám na bus do Hamburgu, jedu 4 hodiny, půl knihy přečteno, strašné horko, mám s sebou moc věcí.

Bydlím v Generator Hostelu kousek u nádraží, je to super, čisté, koupelna a wc v pokoji jsou takové kapsle, dávám si sprchu, vytahuju letní boty, dole si dávám pivo (happy hour), lidi hrajou fotbálek a beer pong. Připojuje se ke mně Erik (australský spolužák z ateliéru) a jeho kamarád Danny, kupuju si zámek na box (abych si zamkla věci a nemusela si nosit věci s sebou).

Jdeme ven, kupujeme si pivo a kebab, sedáme si na náplavku, koukáme na labutě, vypadá to tu jako ve Stockholmu. Kluci mají takové sázky - řeknou, o co se sází (tentokrát je to schoie = nalít si pivo do boty a vypít to). Ten, kdo to má udělat, řekne libovolné číslo (třeba 20), pak počítá do tří a najednou oba řeknou nějaké číslo do dvaceti v tomhle případě. No a oni oba řekli 17, takže Danny pije pivo ze své boty.

Australani jdou do klubu, já mám únavu. Jdu do hostelu, kupuju si jízdenku na autobus do Berlína a jdu spát.