Měsíc

A je tady ten nespravedlivý den, kdy všechny holky mají volno a já jediná musím do práce. Vlastně jsem doteď nepřišla na to, čím jsem si to zasloužila (rozpis byl napsaný ještě před mým přistižením při flákání se :D). Ale ono mi to popravdě ani zas tak moc nevadí. Dnes je totiž poslední den, kdy je na hotelu Charles. Třeba se mi konečně poštěstí ho potkat! Vůbec jsem netušila, že bych mohla být tak děsně zvědavá :D No a taky pak budu mít ve čtvrtek volno sama, což mi činí opravdu velkou radost. Pořád jsme všechny spolu a pořád děláme všechno spolu a zatím je to ok, ale dřív nebo později mi to zřejmě začne lézt na nervy a taky jsem ráda, že si teď trochu odpočinu :P

Do práce mě veze Denča. Sotva vylezeme před dveře, koukáme jak z jara. Celá srnčí rodinka tam hezky snídá a hledí na nás. V očním souboji, kdo déle vydrží, ale vyhráváme my a tak můžeme vyjet. 

Cestou nabíráme Majdu se Simčou. Holky pak totiž potřebují auto - jedou s Brigitte na výlet :) Pokojů na úklid je dnes docela dost, ale všechny jsou ve slušném stavu a dobře to odsejpá, takže to není zas taková hrůza. Nejprve pracuju sama, pak se ke mně přidává Jeana. Ve dvanáct jdu jako vždy na oběd a když se vrátím, je už 208čka volná. Charles nikde. Ale Jeana ho viděla! Jen zezadu, když odcházel. Měl na hlavě klobouk, což perfektně dokresluje mou představu. Nakonec jsem možná ráda, že v mé mysli vždy zůstane tím tajemným, čistotným a taky štědrým mužem. Na stole leží "Thank you" kartička s úplně novou krásnou dvaceti dolarovkou. Poprvé neustlal postel a nechal roztažené závěsy. Nějakým zvláštním způsobem mě to dojímá. Ach Charlesi, kéž by bylo víc takových hostů jako ty!

King postel

Dvě Queen postele

Bunkr na Twin posteli

Ručníčky v koupelně... Někdy je třeba i jeden člověk schopen použít za den všechny...

Jo ještě jsem se zapomněla zmínit, že mi přišel dopis od taťky :) Díky! A vám všem by už měly dorazit pohledy! Mamka je totiž nejlepší pošťačka a hned vše rozeslala :) Díky!

Po práci se stavuji kouknout na to tričko v Gift Shopu. Rozhodla jsem se, že si ho prostě koupím. A pak si zkusím a změním názor. Asi jsem ještě tolik nepřibrala! Řeším stejný problém… Esko je mi volné. Juchůůů! Poslední půl hodinu trávím v prádelně skládáním ručníků a pak mě Heidi (prádelnice :D) veze domů. Zjišťuji, že má předky v Česku! Její prarodiče! Zemřeli už ale několik let před tím, než se narodila. Sama v ČR ale nikdy nebyla a nedokáže ani vyslovit jméno vesnice, ve které žili. Možná tam ještě nějaké příbuzné má, ale od 2. sv.v. s nimi rodina vůbec nebyla v kontaktu, takže těžko říct…

Doma se jen najím a vyvalím se na zahradu s knížkou česko-anglických povídek od Kristy. Čtu si od Jerome K. Jerome povídku "Mají být ženy krásné?". Když holky přijíždějí z výletu, je už venku skoro tma. Byly v Lake Chelan. Docela jim to závidím, podle fotek to tam vypadá fakt moc hezky :) Ale myslím, že se tam ještě vydáme… A je tam i Walmart, možná nejbližší ze všech. Na noc přijíždí i Majda se Simčou, ať ráno nemusím ani já ani Denča vstávat a vézt holky do práce.

Kdyby dnes v podvečerních hodinách někdo vstoupil do našeho domu, musel by si myslet, že se ocitnul v podivném domě hrůzy nebo nějaké ujeté reality show. V nižší části našeho dvouúrovňového obýváku skáče Janča s Verčou 20 minut podle Jillian. O stupínek výš na zemi leží Denča s Adél a posilují břicho podle nějakého svalnatého chlápka a z pokoje se na ně dívám já při cvičení hýžďových svalů (:D) hezky po česku s Janou Havrdovou. Plánujeme to všechno spojit ještě s protahovacími cviky z Bikram Yogy, abychom s Denčou o dnech odpočinku mezi našim běháním zas až tak moc neodpočívaly.

Plánování cestování odkládáme nakonec na zítřek, dnes už nějak nejsou síly. Už ležím v posteli, když za mnou přichází Denča, abych s ní šla vypnout kropení trávníku, že se bojí těch zvuků venku :D Ale venku nám znovu padá brada údivem. Měsíc svítí fakt nádherně! http://www.youtube.com/watch?v=HkvlrWpsnuQ A je tam tak krásně teplo… Tak moc, že si beru polštář, přiobleču se a půjčím si Denčinu peřinu a uléhám na terasu. Usínám, koukám na hvězdné nebe nerušené žádným světelným smogem a myslím na holky na táboře.

Název dnešního článku se hodí dvojnásob. Nejenže je krásný měsíc… Ale jsem už tady taky krásný měsíc. Full moon, full month...