Máme svátek

Všechno nejlepší k svátku, děti!

Ráno vstávačka, koupačka, chystačka, cestou na metro telefonovačka s rodiči, kupovačka lítačky / měsíčníku / tramvajenky / električenky / šalinkarty. A přednáška Fotografia per l'architettura. Italsky. Poprvé bez Katariny. Tak se hned při vstupu do učebny ptám nějaké slečny, jestli by mi mohla dnes dělat překladatelku. Prý jo. Jsmenuje se Constanza. A jsme skoro stejně oblečené - černé kalhoty, pruhované triko a džínová bunda / košile. Sranda. Celou přednášku probíráme vybraná místa na fotoprojekty. Možná budu fotit ve stanicích metra, kde se děje něco, co je na takové místo neobvyklé - tančení a další takové aktivity. Musím si to zjistit, co se kde vlastně děje. Uvidí se. Pak řešíme layout závěrečného projektu a potom nám Giovanni v pár minutách vysvětluje práci v LightRoomu - program na úpravu fotek. To si musím stáhnout a nainstalovat.

Jedu domů na oběd. Vařím si těstoviny s cuketovo cibulovo riccotovou věcí. A dneska se mi to teda mimořádně daří. A čtu si. A pak zase pospíchám do školy. Potřebuju podepsat nějaký papír do školy a ve 4 se mám sejít s nějakým člověkem v nějaké učebně. Ale zaseknu se na tisku, takže už toho člověka nestíhám. Tak příští týden. Teď mám ale 2 hodiny času v kampusu. Jenže já jsem s tím počítala! Takže mám s sebou foťák a jdu si konečně vyfotit budovy, kolem kterých chodím a pořád si říkám, že si je musím vyfotit. No snad z toho něco bude. Jsem z toho úplně vyprahlá, tak si jdu do Carrefouru pro pivo a sedám si před školou na lavičku a píšu svůj nejdelší text v italštině. O milánském a pražském bytě. Achjo já se tak těším domů na velký byt! A na tvrdou postel. A prostornou kuchyň, která se dá vyvětrat. A tak vůbec, prostě se těším.

Po italštině jdu zase domů, cvičím (už mi skončila moje aplikace v telefonu, tak jsem si našla něco na internetech a cvičím pořádně), večeřím zbytek oběda se salátem, skypuju s Honzou a jsem úplně na nervy, protože pod okny je další příšerná párty s děsnou hudbou. Spát jdu asi v půl třetí ráno se špuntama v uších. Achjo fakt to nesnáším. Už se těším domů.