Magdalenka je tady!

Dopoledne zase něco dělám do školy, odpoledne jsem ve škole a taky něco dělám a nejsme na tom moc dobře teda. Ale už nechci nic dělat! V letadle do Milána je totiž Magdalenka! Jupí!

Po škole jdu na nákup nějakých dobrých věcí a pak rovnou na nádraží, kam přijíždí autobusem moje drahá návštěva. Jdeme domů a povídáme si, jako bychom se aspoň dva měsíce neviděly. Což je taky pravda! Chystáme si salát z polníčku s rajčaty, cibulí, avokádem, slunečnicovými semínky, olivovým olejem a balzamikem a večeříme na pavlači. A je to super.

Než se vyhrabeme z domu, je už nějaký večer, a tak měníme původní plány jít na Colonne a jdeme jen do nejbližšího parku. S sebou zeleninové chipsy a láhev vína. Ale co nemáme s sebou je otvírák. Ale protože jsme chytré a hezké, jdeme zkusit štěstí do restaurace, kde nám víno otevřou a ještě popřejou hezký večer.

Sedáme si do parku na lavičku a povídáme si a máme se báječně. Vážně báječně. Vůbec se mi nechce vracet domů (jakože tady domů v Miláně. Domů do Česka se mi chce dost). Musím totiž ještě udělat něco na zítřejší prezentace. Mám z toho nějaký blbý pocit. Achjo. Nojo, povinnosti.