Just a Perfect Day

Ano, je to zase tady. Stejní lidé, stejné 2 země - tentokrát ale ČR hostí USA. Dnes po velkém těšení přilétá Leslie s Tomem! Snažily jsme se s holkama aspoň trochu připravit na tuto velkou událost. A tak vzniklo spoustu zmatených konverzací na facebooku, pár přeposlaných emailů a nakonec několik barevných tabulek plných nápadů, co kdy podniknout a kdo kdy může být přítomen. Vše směřováno do dnešního dne, kdy se po 199 dnech shledáváme s našimi milovanými americkými rodiči. 

Člověk by si řekl - Just a Perfect Day. Ale, zřejmě abych si toho víc vážila, nezačal vůbec dobře. A tak je název prvního článku taky z části ironický... https://www.youtube.com/watch?v=QYEC4TZsy-Y Trochu se mi totiž seskupilo asi tisíc věcí, které teď musím řešit. Nejen že zrovna procházím asi nejobtížnějším semestrem celého studia (to je zas příběh na další celý blog. nebo na šanon.), taky se stěhujeme do nového bytu. Teda - rády bychom. Ale ono se to nějak po několikerém vykradení při rekonstrukci prodloužilo. Nicméně do 1.4. musíme z toho současného tak jak tak vypadnout. Abychom do provizorního bydlení, u kamarádky v mém a přítele v Katčině případě, přišly připraveny i na neočekávaně dlouhý pobyt, rozhodly jsme se prát ve velkém. A jakože to opravdu velké bylo. V noci se mi totiž povedlo kromě naší koupelny vytopit taky další dvě v bytech pod námi. A tak si teď žiju.

Nic to ale nemění na tom, že i přes všechny nesnáze se setkávám s Adél hezky pražsky "pod vocasem" a vyrážíme na letiště. Taky spolu jsme se neviděly opravdu dlouho a tak je toho spousta, co si chceme říct. V davu čekajícím na právě přiletělé se mezi všemi s cedulkami se jmény (taky jednu LESLIE & TOM máme) vyjímá mladík s kyticí 100 rudých růží. Úvahy o tom, jak vypadá přítelkyně a jestli se chystá požádat ji o ruku nám zkracují čekání. Žádné zásnuby se nakonec nekonají, ale brzy na šťastnou slečnu zapomínáme, protože se nám plní náš vlastní sen. Až do chvíli, kdy mě Leslie a Tom objímají, totiž pořád pochybuji o tom, že opravdu přiletí. Připadá mi to tak neskutečné!

Jsou ale vážně tady!!! Jdeme společně na autobus. Když na Staroměstské přestupujeme z metra na tramvaj, přichází první vlna údivu z krás Prahy. Každý "obyčejný činžák" je totiž něco naprosto neobvyklého a všechny staré budovy jsou pro ně obdivuhodné. Třeba takové Rudolfinum a nebo má milovaná škola. Po nutné exkurzi všech dopravních prostředků pražského dopravního podniku se konečně dostáváme do Hotelu Riverside. Výhled naproti přes řeku na Vltavu, Tančící dům a Národní divadlo. Po krátkém odpočinku je čas jít ulovit něco k snědku.

V hospůdce Atmosféra kousek od Karlova mostu si objednáváme jídlo a společně pak zahajujeme večeři modlitbou. Tak jako vždy u Leslie a Toma. Chytit se hezky za ruce, pronést krátké díky a Amen. Po náročném dni na nás všechny znatelně dopadá únava a tak se vydáváme na cestu do našich dočasných domovů. Adél ke své sestřenici, L&T do hotelu a já na posledních 5 nocí na Anglickou.