IKEA

Vstávám s dobrou náladou a s předstihem. Na desátou mám sraz s Káťou, abych si vyřídila Tax code (něco jako rodné číslo, bez kterého se tady neobejdu). Stíhám trochu studovat italštinu, snídat, poslouchat rádio, uklízet… A pak vycházím do krásného, slunečného a větrného dne. Za 15 minut jsem na magistrátu, nebo jak by se tu tomu řeklo, a za hodinu odcházím s Codice Fiscale.

Procházíme přes park, nastupujeme do metra M1, jedeme na konečnou, přesedáme do autobusu a dojíždíme do Ikei. Pro pár nezbytností. No jasně, to všichni známe. Ani netuším, kolik času v obchodě trávíme, ale zvládáme vše potřebné včetně oběda. Odcházím o pár euro lehčí a o džbán, sklenici na vodu, papuče, zrcátko, sadu nožů, sklenici na víno, deku, bezovou šťávu a košíček na kosmetiku a knackebrot těžší. Nezdá se to, ale vážně se to pronese.

Doma se opět nořím do rozečtené knihy. Zrovna je to nějaká dlouhá kapitola a já potřebuju ještě stihnout světlo! Říkám si totiž, že je na čase vyzkoušet své nové štětce (které jsem si koupila v Londýně) a namalovat nějaký milánský obrázek. Abych to neměla daleko, jdu jen na schodiště a kreslím pohled přes oblouk vedoucí na pavlač s výhledem na dvorek a další dům. S hotovým náčrtem se vracím do tepla (ještě je venku pořád docela čerstvo, i když pravda, sníh tady jako vy nemáme). Vybaluju IKEA nákup, montuju zrcátko, vařím si těstoviny s pestem a konečně pořádně velký čaj.No a pak hezky v klidu v posteli maluju. Myslím, že si po návratu budu moc střihnout brigádu na Karlově mostě hihi.

Pak ještě na chvíli studuju (zítra mě čeká rozřazovací test na kurz italštiny a tak se chci bez problémů dostat… no asi do toho začátečnického žejo), piju čaj a jdu spát.