I want to be cowboy's sweetheart

Probouzím se tak akorát, abych mohla v devět zavolat do Activity Shopu na SML. Musím totiž ověřit naše koňování, ať nedopadneme stejně jako minule. A že prý jo! Takže jdu vytáhnout Denču s Jančou z postele a pak se rychle nasnídám. Dnes změna! Pozor! Jogurt s jahodama a vločkama! Taková dobrota… Přesně jako moje pražské červnové snídaně :)

http://www.youtube.com/watch?v=s-q-S36q4V4

Musím trochu šlápnout na plyn, abychom to stihly. A pak začíná ta pravá příprava na ježdění na koni. Prostě se hlavně vystajlovat!

Není to jen tak! Člověk prostě musí vypadat jako kovboj, aby se tu cítil patřičně... takže si všechny půjčujeme klobouky... a taky boty! Jsou fakt skvělé a slečny, dámy, paní tady v nich normálně chodí i ve městě. Asi bych neodolala, kdyby byly někde na prodej za rozumnou cenu :P

Ještě si trochu zapózujem...

... a vyjíždíme!

A že je na co koukat!

Hlavní koňmistriní je Debbie.

Má vážně krásnou práci... ale taky asi dost náročnou. Mají tady na starost 49 koní. Z toho 22 je na ježdění pro hosty a asi 12, pokud si dobře pamatuji, jsou tažní koně, kteří vozí takové ty povozy s pasažéry. Další jsou ještě moc mladí na ježdění...

V sedle strávíme hodinu a půl (a myslím, že mě tak týden bude bolet zadek). Je to krásný zážitek. Ale asi by mě daleko víc bavilo, kdybychom měli trochu vyšší tempo, kdybychom se učili, jak správně koně ovládat, kdyby nás nejelo tolik... Ale je to příliš mnoho kdyby na to, jak pěkné to bylo :)

Ještě jsem zapomněla dodat, že moje Lefty je hérečka! Hrála ve filmu Johny Carter. Už si ho stahuju, abych byla v obraze :)

Po příjezdu skypuju s Kateřinou (konečně!!!) a dělám jí módní přehlídku všeho, co jsem si včera nakoupila :D Pak si ještě popovídám s taťkou. Ten jde spát a já obědvat. Potom trávím pár hodin doplňováním fotek na blog a dopisováním včerejšího dne. Vím, že když se jednou dostanu do skluzu, už nikdy nebude cesty zpět...

Před sedmou pak vyrážíme (bez Adél a Verči) na návštěvu k Brigitte a Donovi. Don pracoval 21 let na SML. Byl housekeeperským bossem - to teď dělá Jeana. Donovi bude něco k sedmdesátce. 26 let byl v americké armádě (většinu času v Německu, kde se seznámil s Brigitte - manželé jsou 44 let) a jako válečný veterán šel brzy do důchodu. Aby se nenudil, začal pracovat na SML. Spolu s Brigitte vždy měli na starost studenty, kteří tady přijeli na letní brigádu. Teď už ale na SML nepracují a tak se nás ujala Leslie s Tomem. No a tak teď máme hned dva skvělé páry, které se o nás velmi rády postarají :)

Po příjezdu si jdeme s Denčou zaběhat, abychom mohly i nosit to, co jsme si včera nakoupily (některé kousky jsou docela úplé nebo nad pupek a navíc mi taťka vyhrožuje, že si budu muset po příjezdu obléknout své super modelkovské zimní kalhoty, které jsou měřidlem mých špeků :D Prostě ten jeden kousek, který by měla mít každá žena v šatníku s cílem zhubnout do něj..). V deset obě začínáme vařit oběd na zítřek a pozítří. Příště si asi ukuchtíme něco spolu, protože akorát zasviníme dvojnásobné množství nádobí na vlastně téměř stejné jídlo.

Před spaním si ještě chvilku skypuju s maminkou a pak dopíšu tento článek, povlíknu postel (to už je s mými zkušenostmi rychlovka) a jdu spát...