I'm Happy

Probouzím se do dalšího dne v hrůze, co mě zase čeká. Přesto ale s nadějí, že aspoň něco by se mohlo vydařit. Snídáme spolu s Bárou. A musím říct, že je to moc fajn vstávat s někým dohromady. S Kateřinou máme úplně jiný časový režim, takže jsem se musela skoro každé ráno plížit po pokoji, abych ji neprobudila vrzajícími parketami. A myslím, že se mi to asi dost často nedařilo. Vzhledem k tomu, že vážně dost často nestíhám, poslední minuty před odchodem z bytu sestávají z pobíhání tam a zpátky pro zapomenuté věci roztahané po celém pokoji. Vaříme si s Bárou kávu a u snídaně si hezky povídáme o konstrukcích dřevostaveb :D

Do školy vycházíme včas (!!!) a vystupujeme na Náměstí Republiky, abychom se po ránu trochu prošly. Je to fakt příjemné! Ke konzultaci se dnes ve škole nedostává ani jedna (a obě jsme za to moc rády). Když ve 12 končíme, jdu se domluvit se Šandou, že přijdu na odpolední přednášku později, protože musím odprovodit návštěvu z Ameriky na vlak. Taky ho žádám o propustku ze čtvrtečních konzultací, abych mohla zůstat na Ostravsku. Nemůžu věřit vlastním uším, ale obojí mi povolí! Sice se na to nějak moc nadšeně netváří, ale jo! Konečně mi něco vychází!

Jedu tedy na Jiráskovo náměstí, kde už čeká L&T. Nastupujeme do tramvaje (přes zavírající se dveře) se všemi kufry. Máme ještě dost času do odjezdu vlaku (jede ve 13:44) a tak sedíme před nádražím a povídáme si. Ze včerejší večeře s Kateřinou jsou nadšení. Teda spíš z Kateřiny :) Chápou, proč ji mám tak ráda. A prý se skvěle doplňujeme (no jako bychom to nevěděly, co?). Taky mají radost ze setkání s holkama, které pojedou na toto léto do Winthropu. Pro všechny to tak bude jednodušší. Budou vědět, do čeho jdou. A L&T budou mít dalších 6 dcer a 2 syny. Ale my prý navždy zůstaneme ty první, nejstarší a "spešl". Tak to jsem moc ráda ;)

Když už je čas, jdeme na nástupiště. Stevardce RegioJetu hlásím, že jim jdu pomoct s věcmi do kupéčka a žádám ji, aby je v Ostravě na hlaváku vyhnala z vlaku. Prý že jo… A tak jak tak dávám ty tašky nahoru, všímám si, že jedeme! A já jsem uvnitř vlaku! Vybíhám z kupé a chci se ještě dostat ven. Stevardce je to prý líto. Taky hezké :D A lidi se mě ptají!: "Slečno, co jste zapomněla?" A já na to: "Vystoupit!!!" Tak aspoň jsem pobavila půlku vlaku :D Volám spolužákům do školy, ať mě omluví, že jedu nechtěně do Pardubic. A Šandova reakce? Prý se jen chytil za hlavu se slovy: "Univerzitní student!!!" :D

Cestou tam aspoň L&T připravím na to, že na věži bude vánoční stromeček. Nechali jsme ho tam proto, že budeme v sobotu slavit Vánoce po česku. Ale jelikož to pro ně má být překvapení, uhrávám to na to, že jsme ho tam od Vánoc nechali proto, že vím, jak má Leslie Vánoce ráda. V Pardubicích si kpuju jízdenku nazpátek a perníkovou podkovu pro štěstí Kateřině. Smůly už totiž bylo dost.

Další dobrou zprávou dnešního dne je, že jsem dostala práci na Bikram józe. Budu dělat recepční. 40 hodin měsíčně. A k tomu cvičení zdarma! Docela se na to těším, ale bude mi chybět ježdění domů… Vůbec se mi to nechce říkat Bunovi :( Ale nějaké peníze na splácení všech mnou způsobených katastrof by se docela hodily.

Do Prahy samozřejmě přijíždím tak, že už z přednášky nestíhám ani minutu. Jedu tak na starý byt, který máme právě předat majitelům. Na místě je i chlápek z pojišťovny. Majitelé z nás před ním udělají úplné blbky, které ničemu nerozumí. Křičí na nás a je to vážně šílené divadlo! Než mi ale dojde, že je to opravdu divadlo, koukám jak sůva z nudlí a vůbec netuším, která bije. Kateřina to pochopí dřív a tak mi jen šeptá do ucha, že to dělají proto, aby to vzali na sebe a šlo to z pojistky domu. Pojišťovák tomu buď věří a nebo spíš chápe, o co tady jde a snaží se jim vyjít vstříc. Takový přístup jsme od nich vůbec nečekaly!!! Celé udivené a s doufáním v dobrý výsledek spěcháme na nový byt. Kateřina si jde vybrat barvu, kterou bude mít vymalovaný pokoj. Indická step. Jo, ta je nejlepší.

V šest máme v Mamma Coffee sraz s Aničkou, kamarádovou kamarádkou, která hledá bydlení někde v blízkosti centra Prahy. Koukaly jsme na ni s Kateřinou na facebooku a byla nám moc sympatická a tak se modlíme, ať k úspěchům dnešního dne přibude ještě jeden. Ve skutečnosti je Anička ještě lepší než na fotkách :) Rozumíme si a vypadá to, že máme stejné podmínky na spolubydlení. Dokonce i po tom, když jí říkáme, co vše už se s naším bytem odehrálo, neprchá s hrůzou v očích pryč, ale jde se radši podívat dovnitř. A pak přichází společné troj-obejmutí. Máme spolubydlící! https://www.youtube.com/watch?v=y6Sxv-sUYtM

Jdu na metro a jedu dnes už do třetího bytu - toho současného. S Bárou si chvíli povídáme a pak se pouštíme do práce. Končíme asi v půl třetí ráno s dohodou, že se sejdeme ve čtvrt na sedm ráno v kuchyni, abychom ještě pokračovaly. Dohodla jsem se totiž se Šandou na konzultaci, abych ve čtvrtek do školy nemusela. Říkám si, že bych mohla ještě pokračovat, ale opravdu u toho usínám a tak to vzdávám.

Ještě je ale důležité zmínit, že nejsem jediná, komu se podařil vtipný kousek. A tak přidávám zážitky Verči a Janči napsané jejich vlastními slovy.

Verča: "Stojím na nádraží, čekám na vlak s L&T a najednou ke mně přijde nějaký cizí chlap. Po všech těch variantách, jak to bude a kdo na ně na nádraží bude čekat, jsem si byla JISTÁ, že je to nějaký otrapa, který zas cosik chce… Když vyrukoval s otázkou, na koho čekám, tak jsem mu pěkně hnusně odpověděla, že mu do toho nic není. A když byl neodbytný a řekl mi, že asi čekáme na stejné lidi, tak jsem mu řekla: 'No to asi těžko!!!' … No a po téhle větě mi došlo, že je to pan Radim Heinich, který tam nakonec být neměl, ale byl. Hezky jsem se s ním seznámila :D"

Janča: "Včera jsme se sešli s novými studenty, kteří pojedou do USA. Já pak ještě s Terkou šla s L&T na Staromák, jelikož tam měli sraz s Bibi a chtěla jsem ještě nějaký čas s nima být. No nedošlo mi, že se musím vrátit na tram zastávku, což je cca 10 min. Ještě k tomu byla neděle a já musela jet ještě do bytu pro věci. No v tram mi došlo, že asi ten vlak do Ostravy nestihnu, jelikož cesta na byt trvá cca 30 min + 40 min pak na hlavák. V samotném zoufalství jsem ještě zkusila běžet do takového šíleného kopce, ale v půlce jsem už nemohla popadnout dech a ještě jsem se v té tmě ztratila :D Vlak jsem samozřejmě nestihla, tak jsem dnes pěkně vstala ve 4h a jela na nádraží :D"