I am a Believer

Hned tak po ránu mi dělat chutě… To fakt není nic pěkného! Skypuju s mamkou, taťkou a Brunem, kteří sedí v restauraci a já jen slyším, jak si objednávají lososa ve slanině a ještě se mi chlubí tím zlatavým pivem v oroseném půllitru :D Takže si u toho sním svoje cornflakes s mlíkem, že… A pak do práce, kde mě dneska čeká opravdový frmol. Dostávám 13 pokojů. Úplně sama. Donna (další supervisor housekeeperka) mě sice včera pochválila, že odvádím dobrou práci, ale nevím, jestli se mi to teď trochu nevymstilo :P Je to fakt docela makačka. Ještě že mi k tomu tak hezky hraje Sunny FM http://www.youtube.com/watch?v=XfuBREMXxts . U téhle písničky dělám vždycky tři věci: myslím na babi Maruš (má to jako vyzvánění na telefonu), tančím, a doufám, že zrovna nikdo nepřijde do pokoje :D Polovinu obědové pauzy trávím v kuchyni, protože dnes si dávám s Denčou pizzu a pan kuchař je tak hodný, že nám ji upeče :) A já mám aspoň prostor si popovídat o něčem jiném, než jestli jsem v poslední době viděla Donnu a jestli můžu doplnit ručníky. Dneska mám vůbec nějaký mluvící den a mám docela dobrý pocit ze své angličtiny. Konečně. Takže se ta písnička hodí vlastně i k tomu. Prostě I am a Believer, že tady fakt improve svou English…

Zvláštní, dneska prostě skoro v každém pokoji dojde toaleťák a kapesníky :D Jako ne že by to pro vás byla nějaká převratná informace, ale já to považuji za velmi zajímavé zjištění :D A taky dnes není žádné dýško. To už mě ale až tak moc nepřekvapuje. Myslím, že mými 23mi dolary jsem byla uvržena do nějakého bezdýškového prokletí.

Včera, když jsem stíhala, se mě Donna přišla zeptat asi 5x, jestli nepotřebuju pomoc. Dnes jsem úplně vyflusnutá a ona posílá všechny holky do prádelny, že už na hotelu není co dělat. Fakt paráda. Takže ke konci už nabírám takové tempo, že stíhám poslední Make-up za rekordních 10 minut! Jednou třeba doženu naspeedovanou Jeanu. Hosté se dnes totiž rozhodli, že si na celé dopoledne dají na dveře visačku DND (= Do Not Disturb) a sundají ji až před 3tí hodinou odpoledne, abych měla ke konci co dělat. Pecička.

Cestou domů se ještě stavujeme v Infocentru, abychom odeslaly pohledy. Ale neradujte se, posílám jen do Běloruska a Německa. Ty české chci totiž poslat všechny v jednom balení, jinak bych se asi nedoplatila. Takže až dorazí, polapte mou maminku a ona vám je předá :) A nebo zašle, že jo? Pak ještě zajedeme do obchodu, abychom na zítra koupily zmrzlinu pro Leslie a Toma. Jdeme k nim zase na večeři a tentokrát jsme si objednaly pravé americké hot dogy (jako bychom těch párků měly málo) a potom jako dezert S'mores. Chcete vědět, co to je? No prostě ugrilujete (opečete nad ohněm) Marchmallowna a zaklopíte ho z každé strany sušenkou a ještě mezi to hodíte čokošku. Zdravé, na večer jako dělané!

Domů dorazím úplně vyřízená, "uvařím" si rajskou a jdu pokračovat ve skládání své tašky. Už jsem se trochu zrychlila, ale bude to docela fuška. Takže znovu - I am a Believer, že to fakt vydržím a dodělám. Na jeden pruh totiž potřebuju 54 poskládaných dílků. 

A řad budu mít minimálně deset. Takže tralala. No nic, já to dneska balím. Jsem celá od novinářského tiskařského barviva a můj bílý notebook taky. Jdem si dát sprchu. Pa :)