Hot 'n' cold

Dnes Jeana není v práci a tak pracuji s Adél a Verčou. A čeká nás 27 pokojů!!! Je tady totiž svatba. Všichni přijeli včera a tak dnes musíme uklízet jejich pokoje. Pracujeme na Gardner lodge - větší a luxusnější pokoje, než kde obvykle uklízím. Člověk by čekal, že tam tak najdeme nějaké to dýško, ale ani zlámaná grešle, ani děravý groš, ani ň. Jen v jednom pokoji nacházíme strašnou spoustu jídla! Takže si domů odnáším aspoň večeři - tváří se to jako těstoviny s omáčkou a ještě nebyly ani načaté. Taky máme borůvkovou marmeládu, pivo, 2 druhy salsy na nachos a banány :D Berem, co je :D

Celý den makáme, abychom ve 3:30 stihly obřad… Ale nedaří se nám to. Je toho prostě moc. Takže jediné, co ze svatby vidíme, je, když se chystá a sklízí 200 židlí pro svatebčany. A taky víme, že družičky (jakože ty dospělé) mají bleděmodré šaty.

http://www.youtube.com/watch?v=kTHNpusq654

Celý den musím myslet na dva skvělé lidi, které tato krásná událost čeká asi tak za deset měsíců. Terezka s Tomem :) No a jen tak mimochodem, kdyby si mě někdo chtěl vzít, tak zásnubní prstýnek jako tento… prostě bych byla fakt šťastná :D Teď mám ale největší radost z vás dvou :)

Po práci se jen najíme a jedeme do Winthropu. Adél, Janča a Denča si chtějí koupit pohledy a já knihu. Bohužel ale Kerouacka Na cestě nemají, tak si ji objednávám a mám čekat snad jen do úterý. Zastavuju se ještě v obchodě, kde pracuje naše sousedka a dáme se do řeči. Jo a mimochodem - ptám se jí, jak dlouho asi jde pošta z ČR do USA a říká, že nic není jisté, ale tipuje, že tak do tří týdnů by to tu určitě mělo být. Teda pokud můj balíček neoznačí za nebezpečný, jak pořád straší Bruno :D prý vysílačka a plastická trhavina… no no…

Když se vrátíme z Winthropu, jdu na procházku s cílem vyfotit si ten nejabsurdnější dům všech dob. Včera ho objevila Denča.

Přichází se k němu po takovýchto úžasných kachličkách…

Hned po vstupu do zahrady lituji toho, že jsem holkám neřekla, kam mířím. Bojím se, že mě tu někdo zakleje!

Je tady dokonce tradiční středověká vířivka!

Prostě dokonalost sama!

Pak pokračuji dále směrem do lesa s cílem napojit se na cestu, kterou dojdu zezadu k našemu domu.

Uprostřed lesa ale narážím na plot a tak se musím vydat trochu trnitým terénem.

Obuv mám na to opravdu vhodnou a tak skáču přes keře po vzoru všudypřítomných srnek, až dohupkám na cestu, po které jsem přišla. 

A tento můj impozantní příhop zřejmě celou dobu pozoruje jakýsi… později zjišťuji, že je to syn našeho skorosouseda. Jménu už si, samozřejmě (jako jméno toho knihprodejce - knihkupce?) nepamatuju. No co, sranda musí být :)

Přinesu domů (pro potěchu všech alergiků) nějaké divoké květiny a pak si sedám na terasu a pokračuju v psaní dalších pohledů. Už mi jich chybí asi jen tak deset :D Což mi připomíná, že nemám adresu na Jakuba a na Dajku! Nutno napravit! Po těch vedrech trošičku sprchne, teda spíš něco se pokropí a o něco se konečně ochlazuje.

V pozdních večerních hodinách si uvařím nějaké curry zeleninovo-párkové rizoto a pak jdu spát, abych byla ráno ready na první jistě veselý rozhovor s Míšou. Juchuchůůů! K usínání mi tady hraje nějaká sousedská párty. Mají dobrý hudební vkus. Teď tam někdo jamuje na saxík :)