Hey Brother!

Po pár hodinách spánku vstávám, abych udělala ještě něco málo do školy. Pak se tradičně proběhnu, abych nemusela psát esej za pozdní příchod. Odsedím si dnes opravdu zbytečné 3 hodiny na konzultaci, kde se jako obvykle nedostanu na řadu a s odbitím poledne vybíhám na metro. Spěchám na hlavní nádraží, kde už mě čeká můj úžasný bratr :) http://www.youtube.com/watch?v=YxIiPLVR6NA Jen ještě v rychlosti kupuju bagetu (asi tu nejhorší, jakou jsem kdy měla) a pokračujeme metrem na Pankrác. Tam pospícháme na studio Bikram yogy, odkládáme věci a náš běh na dlouhou trať pokračuje do obchodního střediska Arkády, kde je dnes Expo jógy a odpoledne taky šampionát Bikram yogy. V růžovém bikramyoga tričku pak až do 20:00 pobíhám s letáčky a slevovými kupony po nákupáku (od 3 hodin posilněna zázračnou technologií suspenzivního gelu Agel). Bruno na své koloběžce jede do yoyo shopu, aby mohl trénovat všechny ty úžasné triky na svém vlastním joju.

Když můžu jogu konečně opustit, frčíme na kolobce na metro a pak k holešovickému výstavišti. Cestou se přes recepci hotelu spojuju s L&T, abychom se aspoň na večer viděli. Jelikož už jsou po večeři, rozhodneme se místo restaurace navštívit Křižíkovu fontánu. S Brunem přijíždíme na cílovou zastávku dříve a tak se snažíme najít, kde že se vúbec fontána nachází a koupit lístky. Nejen že se nám ani jedno nedaří, ale oba už se dostáváme do značného stresu a vysílení po dlouhém, náročném a opravdu hektickém dni. Ztraceni v děsivém areálu dosti nechutné Matějské pouti se ptáme podivných individuí na cestu a bez úspěchu se vracíme k tramvajové zastávce, kde čeká mírně vyděšená Leslie s Tomem. Konečně je seznamuju s Brunem, který mi po celý den zlepšuje náladu a drží mě nad vodou. To se mu daří i teď. A vlastně doslovně. Přesto, že už se do hlediště před fontánou nedostáváme, nepřicházíme o zážitek, který musel v době vzniku fontány (1891) opravdu stát za to. Dnes už o tom trochu pochybuju. Brunovi se ale podařilo tuto podívanou hezky okořenit. Obcházíme plůtek (který má zřejmě zabránit vstupu) a koukáme na celou tu krásu shora a z odstupu (což je asi taky dobře :D). Bruno je skvělý! Všemu rozumí. Tím myslím, že jazyková bariéra skoro není problém a taky že chápe, jak celá fontána funguje. Baví se s Tomem (s mou malou pomocí) o největších přehradách světa. A aby byl tento zážitek opravdu nezapomenutelný, jede kolem na obhlídku policie. V tichosti tak odstupujeme od okraje můstku, ze kterého sledujueme (spolu s asi dalšími na tribunách sedícími platícími 8mi diváky) českou verzi vodotrysků od Belagia z Las Vegas za doprovodu Metalicy a symfonického orchestru. Pro jistotu počkáme, než zajedou za roh (myslím ty policajty, ne hudebníky) a pak se radši vydáváme na cestu zpátky. V tramvaji nám Bruno předvede své první yoyo kousky. Na Jiráskově náměstí pak L&T vystupují a my pokračujeme domů s dohodou - v 10 před Veletržním palácem.
Mě sice zachránila ta "výborná" bageta, ale Bruno má vážně hlad. Zastavujeme se tedy v Tescu pro housku, máslo a krabici od banánů (na stěhovaní). Když mažu housku máslem, málem se mi podaří znovu vytopit sousedy - tentokrát pomerančovým džusem, který se rozprskne po celé kuchyni a já mám tak nejen žízeň, ale taky další práci navíc. Pak konečně zkouším jojovat. A moc mi to teda nejde... Dozvídám se další novinky o svém jiném úspěchu - tedy přetvoření jednoho bytu a jedněch nebytových prostor v místě našeho končícího bydliště na soukromé lázně. Nikdo z toho není moc nadšen a rozhodnou se změnit účel zpět. Nechtějí do toho vrazit ani korunu a tak doufám, že (po odjezdu L&T) vzroste cena dolaru oproti koruně aspoň devítiapůl násobně oproti současnému stavu, ať mi z peněz navrácených na daních zbyde aspoň na zmrzlinu.
Posílám Bruna do Hajan a sama začínám uvažovat o cestě do Věčných lovišť. Na uklidněnou se rozhodnu napsat ještě blog, ale (asi abych si uvědomila, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř) odpojili nás od internetu a tak s pláčem na krajíčku zavírám notebook, ulehám na zem na naufkovačku a usínám zaslouženým spánkem.