Hello

Vstávat! Skypovat! Dnes exkluzivní výlet na Morávku :) Stromy jsou vyšší než roky před tím. A lidí je tam taky víc než obvykle :) A hned bych tam jela taky! I když teď by to asi nebylo úplně strádáním po tichu a přírodě :P

Pak honem do práce za plným hotelem hostů a plným papírem pokojů... Včera tady byla svatba s 92 svatebčany, kteří dnes odjíždějí, takže spousta Turn overů. A dnes je svatba, kde je hostů pro změnu 130, abychom měly i nějaké ty Make upy :D Ale docela to jde. Jeana je konečně v práci, takže si můžu v klidu povlíkat postele a dát si pauzu od koupelen. Svatba asi byla veselá a dlouho do noci, protože se nikomu nechce vstávat a odcházet z hotelu :D Takže jdeme všechny do prádelny, kde skládáme jak o život a posloucháme místo tradičního Sunny FM pro změnu The Baseballs. A že jde u toho práce hned lépe od ruky! Když se po více jak hodině a půl vracím na hotel, všichni hosté jsou ještě zalezlí a tak si na chvíli sedám do Officu a konečně čtu zápis z potáborové rady našeho oddílu. A pak hurá do práce!

Po poledni pro mě přicházejí holky a jdeme na oběd. Už to nemůžeme vydržet. Jeden z údržbářů (maintenance) - říkáme mu Kill Bill (jmemnuje se Bill a má strašně děsivý hlas! Takový chraplák.) - nikdy nedojí oběd. Pokaždé si přinese talíř plný hranolek a hamburger. Toho sní nehorázně pomalým tempem většinou jen polovinu a hranolek se někdy ani nedotkne. A co nás právě štve, je to, že pak zbytek bez řečí hodí do koše! Asi mu ještě stále nedošlo, že naše tradiční "neee!" bude znamenat něco jako nesouhlas s jeho počínáním (i když je to česky :D). Celou dobu se s holkama bavíme o tom, že už bychom mu něco fakt měly říct. A tak já jako že teda jo. Sebrala jsem tedy veškerou svou odvahu a zeptala se Killa Billa, jestli bude ještě jíst ty zbylé hranolky. Že prý ne. A tak jestli nám je nechá. A on že jo. No, snad už to příště udělá sám od sebe, ptát už se ho nebudu! Ale to plýtvání jídlem je fakt o nervy…

Pak návrat do práce a že je toho dneska vážně dost… Mám pořád pocit, že to nemůžu stihnout. Ale Jeana mi pak povolá na pomoc Kaylu a Danielle. Obě už dokončily svou práci na Gardnerech a tak mi jdou pomoct na Lodge. A to je teda fičák! Danielle jede jak namydlený blesk a já ani nestíhám otáčet. Několikrát se málem srážíme ve dveřích, když kolem mě zrovna probíhá. Pak ale zase utírá konvičku na kávu takovým způsobem, že si lehne na přistýlku, utírá a kouká z okna. Je to blázen!

Na cestě domů zastavujeme u Simči a Majdy, aby si vzaly věci. A já si u toho vzpomínám, že ve skladu byly testery nějakých lesků na rty, které si prý můžeme vzít a tak holky zavelí, že jedeme zpátky na hotel. Majdě a Simči nic neřeknem a jen jim odjíždíme. Zaparkuju hned před hlavním vchodem, což se neobejde bez Jančina napomenutí, a běžím pro lesky :D No a když je přinesu, tak si Janča zas neodpustí poznámku, že jsem na to přece mohla vzít sáček! No ne? Pro dobrotu na žebrotu :D Všecko blbě! Dneska je to nějaká sranda. Vůbec celá ta cesta k nám, rychlá příprava a pak k Leslie a Tomovi. Chceme tam být brzy, abychom jim pomohli s přípravou večeře, protože bude více hostů než obvykle… Kromě nás je pozvaná ještě Kayla (ta z práce) a Lydia (neteř Leslie a Toma).

K večeři chystáme smažené kuře, sýrové brambory, sušenky (slané) s omáčkou a kukuřici. Jako dezert karamelové knedlíky. Jdu pomoct Leslie s přípravou. Baví mě vařit s někým. Nebo mě prostě možná baví vařit něco jiného než těstoviny s omáčkou nebo rizoto :D Začínáme bramborama… No, postupně si začínám sestavovat kuchařku, to prostě musíte ochutnat! Uvařené brambory se nakrájejí a v zapékací míse se smíchají s cibulí a pak ještě s takovou směsí ze smetany (konzistencí jako zakysaná, ale není kyselá) a krémovou polévkou z konzervy. Správně to má být kuřecí krémová, ale Tom omylem koupil houbovou. No, budu muset překonat svou podivnou fobii, protože to chci vážně ochutnat! V té směsi je ještě možná něco dalšího, ale to už jsem nepostřehla. Recept bude příště! Pak se to dá všechno péct.

Mezitím připravujeme maso. Že tady nepoužívají strouhanku z rohlíků, to vím. Nemají rohlíky. Ale myslela jsem, že to maso budeme obalovat v takových těch kukuřičných lupínkách nebo něčem, aby to prostě vypadalo jako v KFCčku :D Ono se to ale dělá jinak, milí zlatí! Na pánvi se rozehřeje hooodně oleje a ještě máslo. Maso se hodí do sáčku s moukou a kořením a hezky se to protřepe. A pak se všechno naskládá na pánev a vlastně se to tak frituje. Trvá to docela dlouho, ale vznikne na tom opravdu krásná zlatá kůrčička :)

Zatímco chystáme jídlo, přichází Kayla se svou mamkou Shealou (asi se to píše nějak jinak. Prostě "Šíla" :D). A tak se všichni zdravíme, vítáme a představujeme. http://www.youtube.com/watch?v=qF1kNnHOHrE Občas si tu připadáme jako nějaká atrakce, každý se na nás rád přijde kouknout :D

Když se maso dosmaží, používáme šťávu k přípravě omáčky na sušenky.

Zní to divně, ale je to moc dobré. Do šťávy se přidá mouka a konzervované mléko (nevím, proč ne normální a nestihla jsem postřehnout, jestli to má nějakou jinou konzistenci). A aby chutí nebylo málo, dáváme si k tomu ještě kukuřici. Tu tady jíme všechny docela často. 

Je to jedna z nejlevnějších verzí, jak se navečeřet. Tom má ale jiný způsob, jak ji připravit. Jen odkrojí špičku a ještě se zelenými listy dá klasy na 10 minut do mikrovlnky. Pak kukuřici z listů jen "vytlačí" a ona se "vysvlékne" i z "vlasů". Teď zbývají poslední dodělávky. Takže na brambory nasypeme spoustu chedaru a dáme znovu do trouby. A jakmile se sýr hezky rozteče a zapeče, můžeme servírovat!

A řeknu vám, že je to vážně dobrota! Opravdu překonávám svou houbovou fobii a brambor si ještě přidávám. Jestli někdy budete mít to štěstí a já vám uvařím něco, co jsem se tady naučila, určitě tam budou i tyto brambory! Vůbec celá dnešní večeře by stála za to! A dokonale to završí dezert. Kdo mě zná, jistě ví, že mi-lu-ju karamel! I s přípravou dezertu jsem pomáhala Leslie, takže si snad budu pamatovat (a mám recept), jak tuto dobrotu připravit. Uděláte prostě těsto z cukru, mouky, mléka, vanilky a kypřícího prášku a celé se to pak uvaří v takové karamelové vodě (voda s hnědým cukrem a já nevím čím ještě). A navrch šlehačku (ne takovou tu naši ve spreji! Ta je strašná! Tady mají v kelímku vyšlehanou fakt dobrou hustou šlehačku…).

Když jíme dezert, přichází z práce Lydia. Dělá ve svatebním oddělení na SML, takže dnes končila opravdu pozdě. Přesto si k nám přisedá a povídáme si. Dneska je to vlastně poprvé, kdy si pořádně popovídáme s našimi vrstevnicemi. A je to vážně moc příjemné! Takový společenský večer :) A už společně plánujeme výlet na Natural Waterslides a taky shopping :)

Odjíždíme před desátou a posloucháme Nohavicu. Teda těch pár písniček, co mám v telefonu. Jsou to ty, které jsme měli v našem školním divadle. Nostalgicky na něj a celou střední vzpomínám a tak přesto, že jsem opravdu unavená, pouštím si na dobrou noc záznam z našeho divadelního představení a pomalu usínám… http://www.youtube.com/watch?v=5sSuS7X7Yfk