Happy Hour

Tak si tak ráno pospávám, odkládám budík, převracím se z boku na bok… A pak mi dochází, že se mám zapsat do ateliéru a je omezený počet míst! Naštěstí se docela rychle orientuju na stránkách a zapisuju si urbanistický ateliér, historii architektury a základy rekonstrukce památek. Uf. A když se na stránku koukám za nějakou dobu, zjišťuju, že spadnul systém a neuložilo se mi to. V ateliéru už volné místo není, ale je tu ještě jeden se stejnou anotací a jiným vedením (ve kterém se stejně nevyznám, takže je mi to vlastně docela jedno). Takže mám asi zapsáno. Do toho přijde ještě 2x týdně italština a třeba nějaké to sportování a to už by mohlo stačit.

Pokračuju v samostudiu italštiny, zkoumání internetových stránek naší školy, hledání zajímavé architektury v Miláně (zatím online)… Dnes obědvám s Galou - tradiční íránské jídlo - rýže (která voní celým bytem) a hovězí maso s oříšky, meruňkami a švestkami. A je to vážně moc dobré! Asi si zjistím recept. A nebo prostě smíchám tyhle suroviny a ono z toho něco vznikne.

Odpoledne vyrážím do školy. Cestou si dávám uno espresso. Přiobjednávám si ještě latte a barista se mě ptá, jestli má být caldo nebo freddo. V hlavě si říkám, že chci studené - takže caldo. Aha. Haha. Je to naopak. Nevadí. A pak přichází další dotaz - con cacao o canella? Neznalost slovíčka "skořice" prozrazuje, že nejsem Italka. Taky nevadí. Nejen že je to překvapivě dobrá kombinace (espresso s mlékem a skořicí), ale ještě mě barista trénuje ve správné výslovnosti.

Kolem takového mrakodrapu chodím na metro. odkaz

Dnešní setkání ve škole je úplně neformální. Žádná aula, ale venkovní atrium v hlavní budově patřící škole architektury. Je tady ještě víc lidí než včera. Naštěstí se hned potkávám s Káťou. Škola nabízí tento semestr pár výletů - po Itálii a do Prahy. Žeby? Jinak se nic nového nedozvídáme. Pro všechny je tady ale občerstvení - malé houstičky, roládičky, sýrečky, salámečky, mozzareličky a jiné dobrotičky a pivo a tak.

Atrium se postupně vyprazdňuje a tak odcházíme i my. Hledáme nějaký příjemný bar, kam bychom si mohly na chvíli sednout. A nikde nic. Nakonec dojdeme až do místa, kde Káťa bydlí. Asi hodinu sedíme v baru u gintonicu a aperolspritz. V Itálii je zvykem dávat k drinku taky něco malého k snědku. Ve Španělsku tomu říkají tapas, tady je to aperitivo (drink + malé jídlo). Dostáváme tedy dva trojúhelníčky pizzy a "jednohubky" s mortadelou a salámem s pepřem. Dobrota.

Nakonec je moc dobře, že jsme v baru ve stejném bloku, kde Káťa bydlí. Venku se totiž hrozně rozpršelo a já mám svůj zbrusunový deštník doma. Takže mě zachraňuje od jisté smrti promoknutím. Na zítřek plánujeme společně nějaké zařizování a první výlet - do ikei! Jupí!