Grand Canyon

Ráno si trochu pospíme. Teda spíš dopoledne si trochu pospíme. Všichni to ale opravdu nutně potřebujeme. Janča to ve stanu nakonec vzdala a přesunula se do auta. My jsme ale vydrželi a já se vyspala vážně dobře. Až na to, že se mi zdály bláznivé sny… Že jsem se probudila a před stanem jsme měli malého krtka a já jsem strašně řvala :D Máme takové lazy dopo. Nikomu se nechce spěchat. Toužíme po troše klidu a pohody. A tak dlouho snídáme, až se z toho stane spíš takový brunch (breakfast + lunch).

Do auta teda nasedáme až po poledni a míříme k výjezdu z kempu. Musíme se ještě check-inovat. Zatímco jdu toto vyřídit (pán se mě neptá ani na jméno ani na číslo rezervace. A opravdu nelituji toho, že jsme rezervovali - kemp je úplně plný!), přehrabují se ostatní ve velkém modrém kontejneru. Je na něm ale nápis, že to není odpad, nýbrž použité kempingové věci, které se lidem nechce tahat domů a rádi je nabídnou k dalšímu využití. A tak odtamtud odcházíme s erárním spacákem, sadou pánví a takovýma dětskýma měkkýma puzzlema (mami, jak se to jmenuje? Měli jsme je barevné v koupelně. S tím slonem, kohoutem a tak…). Když nás vidí nějaká kolemjdoucí slečna kempařka, soucitně nám nabízí svou karimatku (prý že má jednu navíc. To my teda říct nemůžem :D) Všechno si to hezky uložíme do kufru a jedeme konečně žasnout nad krásami Grand Canyonu! http://www.youtube.com/watch?v=41HstTvobaI

Krapet si pobloudíme po kempu, ale nakonec zdárně dojíždíme na Mather Point. Parkujeme na jediném volném parkovacím místě a vydáváme se na turisty obsypaný břeh kaňonu. Je tu vážně hlava na hlavě. A nedivím se. Každý chce asi vidět tuto nádheru! Ať se ale snažím, jak se snažím, včerejší Horseshoe Bend nic nemůže překonat. Grand Canyon je vážně nádherný, to ano! Ale včera jsme všichni prožili tak silný zážitek, že bude asi opravdu náročné najít něco, co ho přebije. Pohodovým tempem se procházíme a fotíme (dokonce už nám to i leze na nervy. Jsme převýhledovaní, přefocení a prostě máme asi tak milion šest fotek, které jsou vlastně všechny na jedno brdo), natáčíme video, krmíme veverku, povídáme si a užíváme si slunečného dne, kdy konečně víme, kde budeme spát, máme postavený stan a už nikam daleko nepojedeme.

Na nádherném místě u břehu kaňonu se nachází geologické muzeum. Je tady vysvětleno, jak došlo k tak neuvěřitelným přírodním úkazům, můžeme se taky podívat na videa, jak vypadá GC z vrtulníku a nebo z lodi. Jako na správném turisticky atraktivním místě je i tady store se suvenýry. A tak kupujeme nějaké ty pohledy, kalendáře, magnetky, přívěsky na klíče a spoustu dalších nezbytností. Zprvu jsme plánovali pokračovat podél Grand Canyonu ještě dál ve stejném směru, ale všichni chceme zažít taky něco jiného. A tak se ptám pána v gift shopu, co by nám tak na odpoledne doporučil.

Popojíždíme dle jeho rady do místní Village, odkud vede cesta dolů do kaňonu. Trvá pěšky pět hodin tam a sedm zpátky. To už bohužel trochu nestíháme, ale musel by to být nádherný zážitek. Pokud se do těchto míst ještě někdy dostanu, ráda bych to absolvovala. My tedy sestupujeme alespoň kousek dolů po Angel Trail. Pohled trochu zespoda na rudé skály při klesajícím slunci… je to vážně něco jiného a je to krása. Povídáme si s Adél a užíváme si ten klid. Za celou cestu dolů ani nahoru nepotkáváme téměř žádné cizince a tak si můžeme naplno užít ohromnost přírody kolem nás.

Chceme jít dnes všichni brzy spát a tak se po této krásné procházce vracíme do auta a vyjíždíme zpět do našeho kempu. Konečně máme čas na to, abychom si uvařili vysněné těstoviny v našem krásném modrém walmartovském hrnci! Abychom ale měli na čem vařit, musíme nasbírat nějaké dříví. Holky z předních řad auta tedy vyskakují a jdou do okolního lesíka pro nějaké klacky. No ale abychom měli pořádný fajer, chce to přece nějaké slušné poleno! A když zrovna projíždíme kolem kupy takových, pěkně uskládaných a narovnaných, vyšleme Nikču pro lup. Pomalu se k pyramidě blíží a opatrně pozoruje okolí. Zpátky se vrací sprintem. Co na to říct. Prostě Češi na dovolené :D

Stavujeme se ještě v obchodě pro tousťák a pivo a pak už dojíždíme do kempu. Nikomu z nás se nechce věřit, že je před půl nocí. Dokonce i před osmou večerní! To se opravdu stává poprvé! S Adél jdeme prubnou místní sprchy a ostatní se pouští do kuchtění. Zatímco my si užíváme horké vody (na půl sprcha za 8 čtvrťáků na 8 minut), vaří holky těstoviny. Pak už jen přidáváme "co kufr dal", nebo-li tuňáky, kukuřici, bujón, masovou konzervu a fazole. Je toho pořádný kotel (tři libry těstovin), ale je to přesně to, na co jsme měli chuť. Mňam! Takové správně kempařské :) občas nacházíme nějaký ten kamínek nebo kus nerozdrobeného bujónu či vlas, ale nic z toho nám neubírá na apetitu. A k tomu pěkně Budweiser. Dokonalá večeře!

V osmi lidech nám trvá asi tak hodinu, než se připravíme k spánku. Přesto, když ve čtvrt na jedenáct zavírám laptop s dopsanými zážitky z dnešního dne, všichni už skoro (někteří slyšitelně úplně) spí. Konečně jsme zažili pohodový den. Snad přežijeme i chladnou noc!