Give Me a Home

Přichází čas dát si "sprchu". Rozuměj umýt si nohy v umývadle. A potom přeskládáváme kufry v kufru. Dopadá to nějak hůř než včera, takže na sobě musíme mít nějak více věcí. Pak už ale konečně vyrážíme k prvnímu cíli - Yosemitskému národnímu parku. Ano, správně jste slyšeli, že byl ještě nedáno v plamenech. Teď už je "jen" celý zahalený v oblacích kouře. 

Místa, ze kterých měl tedy být naprosto odzbrojující výhled, tak nabízejí spíše smutnou podívanou na siluety hor za bílou záclonou. Přesto to ale stojí za to. Dojíždíme k místu, ze kterého vede krátký hike k Bridalveil Fall, nebo-li vodopádu, který je pojmenován podle nevěstiny vlečky. Cestou se dávám do řeči s kolemjdoucím Australanem. Tak jako všechny pozdravím a zeptáme se sebe navzájem, jak se máme. Abych vám trochu popsala, jak vypadá, představte si, prosím, Stáňovy vlasy, jen skoro blonďaté. Domyslete si opáleného surfaře. A máte obrázek o cestovateli jménem Hamish [hajmiš].

K vodopádu lezeme po kluzkých kamenech. Na jaře tady teče regulérní řeka. Teď je tu ale úplně sucho a my tak můžeme dojít až k malému jezírku pod vodopádem. Nastává čas modelkovských fotek s průzračnou vodou. Jak na kalendář. Září 2013 - Veronika v minisukni. Říjen 2013 - Adéla hledící vzhůru. Určitě bychom zvládli měsíce pro několik let. Za vrchol celé fotokolekce můžeme s klidným svědomím označit záběr 7mi českých holek a jednoho českého mladíka rozložených v atraktivních pózách po kamenech pod vodopádem. Pověřen pořízením tohoto unikátního snímku byl náš nový exotický buddy.

Pasivního pózování už máme dost a tak se s Verčou odhodláváme ke koupeli v jezírku. V kalhotkách a tílku pomalu sestupujeme do ledové vody. A nakonec si dáme i pár tempíček až pod vodopád. Slyšet nás je asi až na druhé straně skal :D

Celé mokré a zmrzlé pak lezeme po kamenech zpět směrem k autu. Abychom si nenamočily poslední suché kousky oblečení, dávám si legíny a podprdu k Denči do kabelky. Verča pověří nesením vrchního dílu svého spodního prádla Adél. Vznikne tak zajímavý model, který Australana velmi pobaví a prohlásí jej za novou Czech fashion - podprsenka (o pár čísel menší) na zádech :D

Prý že máme dost času a tak se pouštíme ještě na další procházku k Mirror Lakeu. Má to být nádherná podívaná na hory zrcadlící se v jezeře. Cestou nám Hamish vypráví o svém cestování. Nemůžu uvěřit tomu, že toho mohl 23 - letý člověk tolik zažít! Pracuje v Austrálii jako instalatér. A mají tam zřejmě velmi dobrý plat. To mu umožnilo cestu kolem světa. http://www.youtube.com/watch?v=MLWzPQmd5sc Začal v březnu v Hongkongu na ragbyovém finále nebo něčem takovém. Pak odletěl na týden do Vietnamu. Odtamtud pokračoval do Londýna a 3 měsíce strávil cestováním po Evropě. Navštívil Německo, Rakousko, Itálii, Anglii, Skotsko a mnoho dalšího. Třeba Českou Republiku :) Z Londýna pak odletěl do New Yorku a teď cestuje po Státech. Už toho viděl spoustu. Před měsícem a něco si půjčil v Bostonu auto a projel velký kus USA. V pátek musí být v Seattlu, kde bude nějaký čas se svým bratrancem a pak pokračuje na týden do Bostonu, odkud míří na poslední místo své cesty - na měsíc do Chille. Už teď se ale těší domů. Víc jak půl roku neměl domácí jídlo. Žije vlastně na banánech a oříškách - to dodá dostatek energie a zabere málo místa.

Mezitím docházíme přímo do Mirror Lakeu. A je úplně pryč. Sucho. Nikde nic. Ty ohromné zrcadlící se skalnaté velikány vidíme jen jednou, ale i tak to stojí za to. Uděláme pár vtipných fotek. 

Mezi nimi i Hamishe, jak dělá stojku. Místo toho, aby psal deník, tak jako já, fotí se na každém místě, které navštíví, ve stoji na rukou. Fotek už má přes sto. A udělá si z nich velkou koláž.

Jelikož nemá žádné plány na příštích pár dní (krom cíle dostat se do Seattlu), rozhodne se připojit k nám na jednu noc v kempu a zítřejší návštěvu Sequoiského národního parku. Když už jede s námi, neměl by jet sám. A tak si sedám k němu do auta a znovu procvičuji angličtinu. Ta australská je roztomilá. Líbí se mi asi nejvíc. Britský přízvuk je moc výrazný a je těžké rozumět. Americký je takový světácký. Ten australský je prostě "kawaii" (japonsky "roztomilý/sladký, jak nás Hamish naučil). Myslela jsem, že na povídání si v autě budeme mít tak dvě hodinky. Do Sequoie jsou to ale hodiny 4. A s další várkou bloudění ve Fresnu i v samotném národním parku máme nakonec příležitost šprechtit až do půl jedné do rána.