Florencie - den první

Sice jsem toho moc nenaspala, ale vstává se mi docela dobře. Těším se totiž do Florencie. Balím si věci, dávám sprchu a vycházím na metro. Snídani si beru s sebou. Dojíždím na Lumpugnano a potkáváme se s Martou. Čekáme na autobus a sedáme si nahoru. Cesta bude dlouhá - 5 hodin a 20 minut. Skoro celou dobu si povídáme. Chvíli si taky čtu. Venku je pod mrakem a pak dokonce začíná pršet. Zastavujeme v Bologni a jdeme se na chvíli projít a protáhnout ztuhlé klouby ze sezení v autobuse. Tady je zrovna docela hezky. Pak pokračujeme dál. Asi 2 hodiny před cílem mi přichází smska, že holka, u které jsme měly bydlet přes airbnb, zrušila naši rezervaci. Takže nemáme kde složit hlavu. Snažíme se něco hledat na internetu, ale tenhle úsek cesty je plný tunelů a tak to necháváme až na Florencii.

Vystupujeme na hlavním autobusovém nádraží, kousek od vlakového. Jdeme do centra města a hledáme informační centrum. Chceme mapu a taky doufáme, že nám třeba pomůžou s ubytováním. Snažím se volat na airbnb italskou centrálu, ale mluví na mě jen italský automat a nevím, co říká, takže se nemůžu nikam dovolat. Info centrum je kousek od nádraží, takže se zase vracíme zpátky. Chvíli stojíme ve frontě a pak přicházíme k té nejobětavější osobě vůbec. Paní je vážně hodná a ochotná a volá do airbnb (kde slibují, že nám nějak pomůžou), doporučuje nám nějaké hostely, dokonce sama volá někomu, kdo přes airbnb pronajímá svůj byt, ale je obsazeno. A ono může být obsazeno všude - v pondělí je totiž státní svátek a tak je ve Florencii spoustu lidí na výletě. No tak snad budeme mít štěstí!

Z informačního centra se vydáváme hledat pizzerii. Vybíráme si jednu na náměstí, sedáme si dovnitř, objednáváme a začínáme hledat něco, kde složíme hlavu. Tam, kde se nám podaří dostat se na webové stránky, zjišťujeme, že je opravdu vše obsazené. Pak něco obvolávám a taky nejsem úspěšná. Dokonce nám něco hledá Honza, ale všechno je buď moc mimo město nebo moc drahé. To, co nám nakonec nabízí airbnb splňuje je dokonce i mimo město i docela drahé. Nakonec teda rezervuju dvě místa v hostelu, který je asi 20 minut autobusem od města. Ale aspoň je to jisté, že budou mít místo. To se s airbnb nikdy dopředu neví.

Do Florencie jsme přijely asi ve 3 odpoledne a z restaurace odcházíme po šesté. Obě jsme z toho nějak unavené a venku pořád prší. Tak se jdeme jen podívat na náměstí se slavnou florentskou katedrálou s největší kupolí na světě. S šedým nebem a barevnými deštníky všude okolo je to vlastně vážně hezké. Baptisterium stojící před katedrálou vypadá jako z papíru. Mramor je úplně bílý a hladký. Celé to je jen jako nějaké kulisy. Hned nám to zlepšuje náladu!

No a aby byla nálada ještě lepší, míříme do obchodu. Kupujeme si jogurty k snídani a tyčinky a víno na večer. A v polici s vínem objevuju něco skvělého - červené víno Bibbiano!!! Je trochu drahé v porovnání s tím, co jsem tady zvyklá pít. A Marta nepije červené. Já zas bílé. Tak si kupujeme růžové, hned u pokladny si ho otvíráme (protože nemáme otvírák a protože cesta do hostelu je dlouhá) a vyrážíme na autobus.

Z autobusu vystupujeme na konečné zastávce Salviatino. S námi vystupuje ještě nějaká slečna a stejně jako my se rozhlíží po okolí a hledá, kam má jít. Tak se s ní dáváme do řeči. Míří do stejného hostelu. Před námi je brána s jeho názvem. Tak vstupujeme (někteří přes kaluž až po kotník) a kráčíme lesem vzhůru. Slečna má s sebou děsně těžkou tašku, se kterou jí Marta pomáhá. Já svítím na cestu. Je to Američanka, která sama od ledna cestuje po Evropě. Ve 4 ráno musí jet na letiště a pokračuje do Francie. V Česku i v Polsku už byla. Po nějaké době si říkáme, jestli jdeme opravdu správně. Pořád jsme v lese, pořád je tma a nikde nikdo a nikde nic. Pro jistotu teda volám do hostelu s otázkou, jestli je v pořádku, že jsme uprostřed lesa. Ano, je to v pořádku. Tak tedy pokračujeme. Hned za další zatáčkou už vidíme světlo a přicházíme ke staré budově, původně to bylo asi nějaké bohaté sídlo.

Uvnitř je plno mladých lidí. Hlavně černochů a mexikánců. Jsem teda ráda, že jsme tu s Martou spolu. Dostáváme klíče od pokoje. Je tam 7 postelí, jedna vykazuje známky obývání. Zatím ale bez osoby. Snad to bude v pohodě. V budově nikde není signál. Áha tak proto je v lobby tolik lidí, ne že by se přátelili, ale je tam wifi ;)

Pokoj je čistý a my začínáme s večeří a vínem. Povídáme si, dokud okolo půlnoci nepřichází naše spolubydlící - asi 50ti letá paní. Jen se pozdravíme a jde spát. Pomalu teda končíme náš večírek, nastavujeme budík na nějaký strašlivý čas a jdeme spát.